Music archiv - Class Rock

Gila

GILA vznikla počátkem roku 1969 ve Stuttgartu - byla jednou z nejlepších a nejznámějších skupin německého progresivního rocku.

U zrodu stáli tito hudebníci:

Fritz Scheyhing (*2.10.1944, Schmie) - melotron a varhany
Walter Wiederkehr (Švýcarsko) - baskytara
Daniel Alluno (Bordeaux, Francie) - bicí 
Wolf Conrad "Conny" Veit (6.5.1949, Stuttgart) - kytara a zpěv


Mimochodem, Conny byl příbuzný Conrada Veita, jednoho z nejznámějších německých herců z 2.světové války (také jeho otec byl hercem).


GILATo, že jméno GILA pochází od jedovaté ještěrky, není pravda, spíše byla skupině inspirací apačská řeka Gila, což by potvrzoval Connyho zájem o severoamerické Indiány.
V létě 1971 se odebrali do studia ve Stommelnu, kde pod vedením Dietera Dierkse nahráli své první album (BASF 2021109-6). Vyšlo ještě v témž roce a dnes se s ním obchoduje ve sběratelských kruzích za 150 Euro (je-li ovšem v bezvadném stavu). 
Deska neměla titul, pouze podtitul: "FREE ELECTRIC SOUND". Fotografie na vnitřním obalu byla dílem Bernda Neumanna, který se skupinou v té době bydlel ve volném společenství. Album připomíná svými psychedelickými tóny trochu ranné PINK FLOYD, je však zcela samostatným mistrovským dílem. 
Firma BASF po několika málo letech zkrachovala a práva přešla na společnost Fonoteam z Hamburku. S jejich svolením došlo k několika dalším reedicím.
První proběhla v roce 1975 na dalekém Novém Zélandě (VIKING/BASF 2021109-6). Druhá se uskutečnila v Německu v roce 1983 (PEAK/LRS 2021109-6) a měl ji na svědomí Peter Garattoni, bývalý bubeník skupin NEXUS a EULENSPYGEL. Desku vyrobil ve svém zvukovém studiu Spygel a vydal ho v nakladatelství Gema. Obal byl stejný jako o prvního vydání, nicméně zde existují 3 rozdíly:
Chybí obsazení skupiny, vnitřní strany obalu jsou lesklé a ne matové, a zadní strana má bleděmodrou nálepku s poznámkou "Se srdečným povolením od Fonoteamu".
Toto dodatečné vydání je méně časté a sběratelská hodnota je asi 25 Eur - mnohem menší, než u původního vydání. Reedice nebyla protiprávní, přesto se o ní Conny Veit dozvěděl až nyní a podle vlastní výpovědi, neobdržel od Gemy po vyúčtování žádné peníze.

Gila

Nejmladší vydání je z roku 1997 (Second Battle SB LP 021). Vyšlo pouze 1000 číslovaných LP, tentokrát s vloženým plakátem skupiny.
CD vyšlo v roce 1992 (Second Battle SB 021), zpočátku v obvyklých plastových krabičkách (bez plakátu), později jako digipack (s plakátem).
Další vydání bylo plánováno na rok 1999 (ZYX 70012-2), bylo však prozatímně soudně pozastaveno. Firma ZYX s dobrým úmyslem odkoupila práva od Venus Records, aniž by tušila, že práva patří Fonoteamu. Něco podobného se občas stává. Přesto v roce 1999 vyšla kompilace "MITTEN INS OHR" (ZYX/OHR 69003-2), kde má GILA skladbu "Aggression".
Všechna tato dodatečná vydání, jak LP tak i CD, měla stejný nevkusný obal, jako mělo původní vydání, které má na svědomí Fritz Mikesch.
26.února 1972 vystoupila GILA v Kolíně nad Rýnem a jejich koncert přenášel Westdeutscher Rundfunk v pořadu "Nachtmusik".
WDR odkoupilo vysílací práva, avšak práva na vydání záznamu zůstalo umělcům, takže k zveřejnění desky nestálo nic v cestě. Nejnovějšími technickými prostředky byl odstraněn šum a ostatní rušivé zvuky, avšak do hudby samotné nebylo zasahováno. Je radostné, že všechny skladby na této desce nebyly dosud uveřejněny. Při poslechu posledního kousku "The Needle", pozná každý fanoušek THE DOORS jasné motivy z jejich songu "The End". 
"Tyto věci jsem dělal podvědomě", říká kytarista a milovník THE DOORS Conny Veit. Píseň pojednává o dívce, jeho známé, která propadla heroinu. 
Obzvláštní hodnota tohoto záznamu (vyšel pod názvem "NIGHT WORKS") spočívá v tom, že vedle LP desky, jsou to jediné dochované nahrávky této skupiny.

Po rozpuštění první sestavy GILY v roce 1972, přešel Daniel Alluno ke skupině SAMETI, se kterými v roce 1974 nahrál jejich druhé album "HUNGRY FOR LOVE" (Warner Bros. 56074).
Conny Veit zamířil k POPOL VUH, s nimiž v roce 1972 spolupracoval na LP desce "HOSIANNA MANTRA" (Pilz 2029143-1), která byla vydána v roce 1973 a na soundtracku "AGUIRRE" nahrávaném mezi lety 1972-74, ale vydaném až v roce 1976.
V roce 1974 působil ještě u SELIGPREISUNG, s nimiž nahrál stejnojmenné album (Kosmische Music KM 58009).
Avšak ještě před tím se mu začalo stýskat po GILE a znovu tuto kapelu obnovil. Získal klávesistu Floriana Frickeho a bubeníka Daniela Fichelschera, oba z POPOL VUH, jakožto i Sabinu Merbach jako zpěvačku.
V tomto složení natočili v létě 1973 velice povedenou desku "BURRY MY HEART AT WOUNDED KNEE (Warner Bros. 46234), opět u Dietera Dierkse v Stommelnu. Toto plně koncepční album se opírá o stejnojmennou knihu Dee Browna "Mé srdce pohřběte u Wounded Knee" a pojednává u vyhlazování amerických domorodců. Použili i tři indiánské texty. První vydání má na etiketě známou palmovou alej, další z počátku 80-tých let, novou warnerovskou nálepku s velkým písmeny WB. Obě vydání mají textovou přílohu.
V roce 1995 vznikl v Lucembursku CD Bootleg (Germanofon 941031), přehraný z desky. Existuje s červeným a stříbrným středem, takže minimálně ve dvou vydáních. Kdo si koupil toto ilegální dílo, může se zlobit, neboť další oficiální vydání se připravuje.
První GILA byla pravá live skupina s mnoha vystoupeními (z čehož však není nic zachyceno na páskách), druhá pracovala téměř vždy jen ve studiu. Existovalo jedno playbackové vystoupení jménem "Aspekte".
Když byla GILA po těchto dvou albech rozpuštěna, pokračovali Florian Fricke a Daniel Fichelscher u POPOL VUH.
Conny Veit mezi tím pracoval v kanceláři RAF u právníka Klause Croissanta. V zimě, na přelomu let 1973-74, byl na turné po Francii se spřízněnou kapelou AMON DUUL II a koncem roku 1974 se krátce objevil u GURU GURU. 
Později založil se špičkovými hudebníky jako jsou Zabba Lindner (SPHINX TUSH, TOMORROW´S GIFTR, RMO´ES), Karl-Heinz Schott (FRUMPY, ATLANTIS) a Siddharta Gautama (ELECTRIC SUN, NINE DAYS WONDER) skupinu CONEY ISLAND a uprostřed 80-tých let s nimi vydal u CBS 12´ palcový maxisingl "Dream Walker"/"Moving Out", který spolkl při produkci nehoráznou sumu. (Od CONEY ISLAND se dají sehnat i doposud neuveřejněné kousky). Conny dnes pracuje jako samostatný malíř v Hamburku a čas od času stvoří obal na CD.
Walter Wiederkehr zemřel uprostřed 90-let na rakovinu. Daniel Alluno není k nalezení - zřejmě se vrátil do Francie. Fritz Scheyhing hrál před i po GILE v několika souborech a napsal spoustu muziky, v roce 1985 natočil se skupinou MALOR stejnojmenné album v němčině (Plane 710005-G).
V knize "The Crack In The Cosmic Egg" (Leicester, 1996), od Stevena a Alana Freemana, čteme:
"GILA se rychle dostala na čelo německého psychedelického spacerocku. V roce 1971 nahrála jedno z nejlepších kosmických alb, od dob ranných PINK FLOYD. Výborně navržená, převážně instrumentální deska, představila novátorskou hudbu v níž muzikanti spojili etnické kousky s mnohostrunnou kytarou Connyho Veita a velkorysými bicími. GILA byla výjimečná skupina a je smutné, že její první obsazení nahrálo jen jediné album. Měli skvělý zvuk, jejich vystoupení obsahovala volné až 20-ti minutové improvizace, s obrovským rozsahem od hříček GURU GURU až po mimozemské lety na způsob AGITATION FREE". 

Nor Dag Erik Asbjornsen píše v "Cosmic Dreams At Play" (Glasgow, 1996):
"GILA na své první desce předvedla, jak veliký pokrok urazila. S přehledem zvládla pink-floydovský spacerock a dovedla ho k nadpozemským vrcholům. K tomu měla krásný obraz na obalu. Je to jedno z nejlepších německých alb všech dob".

Nakonec ještě několik vzpomínek Connyho Veita:
"Původně jsme dohodli název GILA FUCK, protože jsme pocházeli z různých společenských vrstev švábského hlavního města Stuttgartu. Všichni jsme měli něco společného s uměleckou akademií nebo universitou - i když to bylo jen kvůli tomu, abychom se v menze dosyta najedli ... Samozřejmě, že i první vystoupení se odehrálo právě tam.
Vzpomínám si, často a rád, na barokní akademické slavnosti a karnevaly - masopusty - jak se tomu říká u nás na jihu. Legendární byly slavnosti v Mittelu, které trvaly tři dny a tři noci. Spacáky se stávaly důležitým zavazadlem všech návštěvníků. Je úžasné, že tyto akce byly pořádány s výslovným svolením městských úřadů. Vznikala tak nová festivalová kultura, která se dá srovnat s dnešními techno-párty. Obvykle se sešlo 1500 - 2000 lidí, kterým hrála jedna či dvě skupiny. GILA a GURU GURU byly favority, neboť vyvinuly organický způsob souhry, přechody z jedné skupiny do druhé byly podobné zipu, vše do sebe bezchybně zapadalo. Přímo na pódiu tak vznikala nová umělecká forma kolektivní improvizace. 
Slovo FUCK jsme z názvu později vypustili, neboť naše vystoupení často navštěvovala stuttgartská mravnostní policie. Stačilo, že stálými hosty byla také protidrogová policie a my jsme chtěli zabránit tomu, aby se naše akce nedostaly do historie města jako policejní festivaly.
Kromě toho: na počátku bylo toto jméno zdařilou provokací, která se později opotřebovala a ke konci již působila hloupě.
Z dnešního pohledu byly poměry, tenkrát před 30-ti lety, když jsme my čtyři hudebníci hledali na pódiu vlastní cesty a často i tápali, neuvěřitelné. Téměř vše, co je dnes samozřejmé - svoboda projevu, sexuální život, oblékání, odporování tzv.autoritám a soužití v komunách - bylo deklarováno jako provokace. GILA tak nabrala politický směr. Jako spousta skupin z 60-tých let jsme měli v úmyslu změnit svůj život, nechtěli jsme žít jako naši rodiče, ani tak, jak se od nás očekávalo. Chtěli jsme jít proti proudu, samozřejmě bez násilí."

Vize GILY byla změnit společnost a zbořit bariéry mezi generacemi prostřednictvím komunikace - v ryze uměleckém slova smyslu. S tímto předsevzetím vznikla v roce 1971 naše první LP deska. Bylo samozřejmé, že jsme toto album vydali vlastním nákladem.
Důležité bylo také to, že skupina začala velice brzy jezdit na turné a byla schopna vystupovat po celém Německu. Věřím, že uměleckou poctivost naší hudby publikum pochopilo, o čemž svědčila velká návštěvnost našich koncertů. Možná, že to zní trochu nadneseně, avšak v souvislosti s rockovou hudbou, jsme trefili hřebíček na hlavičku. Byl to zkrátka Free Electric Sound, tak zněl i podtitul naší první LP desky. Nikdy jsme se nemohli srovnávat s hvězdami pop kultury nebo s interprety klasické hudby, kteří byli tenkrát v Německu "in". 
Hudba je umělecký výraz, který se nedá rozdělit do šuplíků. Je zásluhou rocku, že toto rozdělování bude brzy patřit minulosti. Naše pojetí free hudby obsahovalo klasiku, rock, jazz, new age a world muzic.
V průběhu mé muzikantské dráhy jsem se snažil vcítit do různých směrů hudby, ať už to byl netradiční přístup Floriana Frickeho z POPOL VUH nebo kouzelnictví GURU GURU. Vždy jsem měl příležitost prakticky provozovat svobodný hudební styl, který jsme vyvinuli u GILY, a to s dobrými výsledky.
Jako základ naší hudby jsme použili starobylé indické ragy. Nejsou zde žádné noty ani záznamy, vše se odehrává pouze v hlavách muzikantů. Vývoj vznikající skladby udává vedoucí kapely, vše ostatní je kolektivní improvizace. Toto je jediný druh muziky, který je uznávaný a provozovaný hudebníky na celém světě - na východě či západě, jihu či severu. Škoda, že vývoj hudebního průmyslu vede k tomu, že se i mladé skupiny drží přísných "hudebních pravidel".
I já jsem se s následující deskou GILY "BURRY MY HEART AT WOUNDED KNEE" smířil, ale na improvizované volné plochy jsem nezanevřela a vždy je budu preferovat. O to hodnotnější mi připadají nahrávky na CD "NIGHT WORKS", neboť to byl zdařilý pokus svobodně se pohybovat v prostoru. Hudba je zde použita jako dorozumívací prostředek a slouží k přenosu našich pocitů na chápavé publikum. V tomto smyslu přeji mnoho příjemných chvil při poslechu hudebního ztvárnění 70-tých let." 

/ Ilona 2007/

About Us | Contact Us | ©2007 Mládek Zdenek