Music archiv - Class Rock

Guru Guru

Na Silvestra 31.12.1940 se v Mnichově narodil hoch jménem Manfred Neumeier.

Guru GuruJiž od kolébky mu říkali Mani a to mu zůstalo dodnes. V okolí bavorské metropole bydlel až do svého třináctého roku. Měl se stát nejdůležitějším hudebníkem krautrocku. Sudičky mu nadělily neobyčejný hudební talent. Ve školním chóru zpíval vždy první hlas, než začal mutovat. Když mu bylo šest let viděl na slavnosti bavorskou dechovku v krojích.

Zaujal ho bubeník, na kterém mohl oči nechat.
Hudebník ho oslovil: ”Budeš také jednou hrát na bubny?”
Odpověděl krátkým ”Ano”.
”To je dobře”, řekl muž. Měl pravdu.

Mani si ve školním orchestru vyzkoušel různé nástroje, ale v myšlenkách byl stále u bicích. Jako teenager se přestěhoval (matka byla Švýcarka) do země Wiléma Tella, kde bydlel 20 let.
Ke svým prvním bicím přišel ještě v době školní docházky, když při rušení kina objevil starý šlapák a činely. Odnesl si poklad domů a s vlastnoručně vyřezanými paličkami na tomto nástroji hodiny a hodiny trénoval. V sedmnácti si již pořídil profesionální bicí soupravu. Viděl koncert s Maxem Roachem a chtěl být okamžitě jako on. V té době byly jeho vzory Art Blakey, Gene Krupa a Elvin Jones. Měl neuvěřitelné štěstí, že směl v učilišti trénovat až do 22 hodin. Po 15 letech, když jsem se učil já, již taková tolerance nebyla!
Hrál v jedné dixielandové kapele, než uslyšel v rádiu ”Scokian” od Luise Armstronga. Jako by ho opařilo. To byla hudba jeho srdce! Obstaral si všechny jeho desky a také nahrávky Duka Ellingtona a Charlieho Minguse. V Zürichu, kde momentálně žil, se ke všem těmto deskám dostal, a mohl muzikantské hvězdy od Monka po Coltranea, vidět na vlastní oči. Velice důkladně pozoroval bubeníky. On sám v té době přehrával všechny styly, od swingu přes dixieland po bebop.
Pak poznal Irene Schweizer. Založili společně s Uli Treptem trio. Irene byla v té době již známá pianistka. Jako IRENE SCHWEIZER TRIO pilovali vlastní styl, který se od kopírování Milese Davise a Coltranea vyvíjel k free jazzu! Od roku 1964 byli tak úspěšní, že svá povolání (Mani byl vyučený klempíř) pověsili na hřebík.  
V té době se zrodil ”Manitom”.
Guru GuruMani: ”Při zkoušení na bicích jsem foukal do otvoru, který se nachází na každém šlapáku a zároveň bubnoval prsty na blánu a zjistil jsem, že je tón vyšší”.   
Přidal k pedálu vzduchovou hadici a použil to při koncertu. Dobře to sedělo k free jazzu. Tento nápad vzbudil pozornost u ostatních bubeníků, což se Manimu líbilo. Kamarádi mu radili, aby si to nechal patentovat. Technikem si nechal zhotovit profesionální výkresy a pak svůj ”Manitom” přihlásil k patentu. Ten se však muselo každým rokem obnovovat a jemu jednou došly peníze. Těsně po vypršení autorských práv přišla firma Sonor s tímto vynálezem na trh, avšak bez valného úspěchu. Již tenkrát se ukázalo, jaký je Mani chytrý kluk - a jak velká byla jeho láska k bicím.


1966

Vydali se na turné po Belgii a Německu, kde se setkali s hudebníky jako byli Manfred Schoof nebo Günther Hampel. Ohlasy v tisku byly velice pozitivní a okruh Maniho známých rostl. Ve 4.čísle časopisu Sounds byl dokonce na titulní straně.


1967

Mani hrál v triu Petera Britzmanna, v kapele MANFRED SCHOOF QUINTETT a v GLOBE UNITY, kde s Jackym Liebezeitem utvořili bubenické duo (byl to první free jazz bigband na světě).
Ve stejném roce stvořili na berlínských jazzových dnech ”Jazz meets India”, další duo s Phillym Jo Jonesem, bubeníkem od Milese Davise.
Při jednom vystoupení v Bruselu to Maniho ”zasáhlo”. Prasklá vodovodní trubka jej přímo zelektrizovala svými zvuky a on si pomyslel: ”Takto musím hrát!”
Utíkal hned ze sklepa do zkušebny a zkoušel to zahrát. Pak vyběhl nahoru za Irene a křičel: ”Mám to, mám to!”
Tak se stal prvním bubeníkem, který ignoroval pravidelné doby a hrál svobodným stylem. S tímto novátorským hudebním stylem mělo TRIO veliké úspěchy. 
Avšak Mani uslyšel v rádiu zase něco nového: ”Jimi Hendrix! To je ono!”
To chtěli s Ulim hrát – elektricky zesílenou, stravující muziku.
Tak došlo na jaře 1968 k založení GURU GURU (tehdy ještě GURU GURU GROOVE BAND). Uli a Mani se stali díky kytaře Edyho Nägelyho triem.
První veřejný koncert se odehrál 4.8.1968 na festivalu ”Holy Hill” v Tingstätte v Heidelbergu. Jako hostující hudebník tehdy fungoval švýcarský jazzman Jürg Grau, hrající na druhou kytaru. Koncert skončil skandálem. Čistě jazzový festival byl elektrickým souborem vyveden z konceptu. GURU GURU byli tenkrát angažováni v domnění, že budou hrát jazz. Organizátoři znali Maniho z TRIA Irene Schweizer. Ale vše bylo jinak. Dvě věže Marschallů přenášely vražedný sound. Člověk z Süddeutscher Rundfunk řval: ”Mikrofony odstranit! Neumeier se zbláznil …”
Spousta diváků odešla. Zbylí však fascinovaně poslouchali tento nový, nezvyklý sound. A právě toto přivedlo skupinu do povědomí posluchačů. Nikdo nemluvil o ničem jiném.


1968

Byl to zvláštní rok pro Spolkovou republiku. Studentské nepokoje ovládly zemi, každý chtěl být odlišný, vrcholila sexuální revoluce. AIDS ještě neexistoval a mládež konzumovala množství drog všeho druhu. Timothy Leary mohl jako drogový papež jezdit po celém světě a ještě dělat hudbu. GURU GURU se svým ”novým” soundem dobře zapadali. Jezdili skupinovým autobusem (ve kterém také bydleli) po celé zemi a hráli kde se dalo. Od starobinců po dětské domovy. Jejich bus byl jedna plakátová stěna. Bohužel později přišly represe proti nahotinám a hoši byli zažalováni kvůli rozšiřování pornografie. Na rozdíl od světově známého fota Komunne K1 se nenechali fotit zezadu (to přišlo až při druhém LP), ale zepředu ve sportovních pózách. Jo, to byly tenkrát časy … 
29.9.1968 byli pozváni na Essenské slavnosti, neboť se rozneslo, že jsou jiní než běžné rockové skupiny a fascinovali stále více lidí. Někdy měli ježdění dost a často nocovali v hudebních komunách jako byly ”rodiny” AMON DÜÜL nebo XHOL.
Bohužel stres si i u nich vybral svou daň. Koncem roku opustil Edy Nägely skupinu a byl na krátkou dobu nahrazen Herbertem Saxem.


1969
Byl rokem většího podnikání. Skupina GURU GURU GROOVE byla na turné v Itálii ve složení: Mani Neumeier, Uli Trepte, Jim Kennedy a Rudi Spoerry. Tento projekt byl velice úspěšný. Italové byli soundem kapely nadšeni.


1970
Započalo desetiletí krautrocku a obsazení se opět změnilo: Rudi Spoerry opustil skupinu, která se poté jmenovala TRIO GURU GURU. Jim Kennedy se ze zdravotních důvodů vrátil do USA a nahradil ho Ax Genrich ze spřátelených AGITATION FREE. Tlak veřejnosti na nahrání alba neustále vzrůstal. Toto ale Mani a jeho spoluhráči neměli nikdy v úmyslu.
”Kdo nás chce slyšet, ať přijde na koncert”, komentoval Mani. Avšak nakonec povolili. Rolf-Ulrich Kaiser z nich udělal největší kapelu na značce Ohr.
”Album UFO mělo znít jako Jimi Hendrix, ale tak dobří jsme nebyli. Byli jsme dobří, ale jinak. To, co vzniklo, bylo vlastní originální dílo. Méně blues a více kolektivní improvizace”, řekl Mani k desce. 
Guru GuruOkolnosti kolem nahrávání byly specifické. Skupina byla na LSD a nahrála toto dílo víceméně live. Stavba a hudební obsah vznikly během jednoho představení. Nahrávalo se v Berlíně. Zvukový inženýr byl vyzván, aby se držel zpátky a začalo to. Asi 10 přítomných posluchačů bylo napomenuto, aby se během nahrávání chovalo tiše, což se vcelku zdařilo. (No jo, balit a inhalovat jointy nenadělá moc hluku). Zvukař měl z kapely obrovský strach a měl obavy o svůj aparát. Výsledek: druhý den ráno seděl ve studiu jiný soundman a vše šlo bezstarostně dál. Tenkrát se nahrávalo pouze na dvoustopý magnetofon, takže se nedalo mixovat. Co bylo dobré se ponechalo, co se nepovedlo, se prostě nahrálo znovu. Byly to těžké podmínky. V každém případě bylo UFO za dva dny hotové!
K LP se vyjádřil Sounds takto: ”Výsledek byl podobný jako u CREAM, s tím rozdílem, že GURU GURU jsou o krok napřed a rytmicky jsou dokonalejší”.
”Zvuková kvalita nebyla nejlepší, přesto deska ukázala všem lidem, co hrajeme, když zrovna nejsme v jejich městě”, řekl k tomu Mani.
29.8.1970 hráli na Open Air festivalu v Heidelbergu společně s NOSFERATU, WEDGE a jinými.
Mínění Musik Expressu: ”… Další, druhý, konečný vrchol byli poté GURU GURU (GROOVE) z Zürichu. Leader nechal pro televizi kolovat obrovský joint mezi posluchači a nervózně, ale spokojeně se usmíval … Gero von Boehm”.    


1971

Tento rok bychom mohli nazvat rokem objevování. GURU GURU hodně koncertovali a na jaře natočili druhé album s výstižným názvem HINTEN (”Zadek”). Při nahrávání seděl v hamburském studiu u mixážního pultu Conny Plank a mezi skupinou a technikou panovala tentokrát pohoda. Časopis Sounds objevil následující: ”album obsahuje acid-space-rock s dlouhými improvizovanými pasážemi”.
Obal byl v té době absolutní provokací. Zadek vepředu, zadek vzadu, a kdo by si to pomyslel – zadek i uvnitř otvíracího obalu! Na zadní straně bylo ještě připsáno: ”Alles mit der Hand, sprach der Praktikant. Kind und Kegel kennt die Regel: Gevogelt werden ist nicht schwer, selber vogeln aber sehr. Getreulich zur Hand furst Vaterland. Herr Praktikant sie sind erkannt.”  
(”Vše vlastní rukou, praví praktikant. Děti i dospělí znají pravidla: Být ošukán není těžké, avšak sám šukat ano. Věrně rukou pro svoji vlast. Pane praktikante, poznali jsme vás.”)
Ta ”hrozná” slova byla přeškrtnuta, ale každý věděl, co tím bylo myšleno, neboť tyto věty byly recitovány i na albu. O GURU GURU se všude mluvilo díky jejich hudbě, provokacím a humoru. WDR je zveřejnil v pořadu Popmusik aus Deutschland a Beatclub je chtěl mít jako hosty. Tajemník jménem Mika Leckebusche pronásledoval autobus, dokud nezastavil u cukrárny a přemluvil je k vystoupení v pořadu, který skupina ani neznala. 


1972

26.února GURU GURU vystoupili v Beatclubu a fenomenální úspěch je postrčil do studia, kde začali pracovat na své třetí desce. Album s krásným názvem KÄNGURU, bylo naplněno ”jistou” pohodou. Mani zpíval častěji a skladby byly humornou směsicí stylů od pochodových maršů po hendrixovské kytarové orgie. Album jasně dokazovalo: GURU GURU to je nálada a rytmus! Mani říká: ”nehraji bicí, hraji orchestr”.   
Vedle ”Baby Cake Walk”, která je nejpodobnější albu UFO, se sluší jmenovat skladbu ”Ooga Booga”, dodnes z nejmilejších live kousků skupiny. K textu, který je dle Maniho mínění ”o šukání”, patří fantastická hudba, která se k posluchačům rozjíždí jako dobře naolejovaný stroj.
Výsledek této produkce: prodej do roku 1976 – 11.000 exemplářů, v časopisu Sounds je KÄNGURU druhé nejlepší album roku (po LP – ATEM skupiny TANGERINE DREAM). Kapele se dařilo zrovna tak dobře – mezi německými skupinami skončili toho roku druzí.
I přes všechny úspěchy Uli Trepte na jaře odešel a byl nahrazen Brunem Schaabem z heidelbergské heavy skupiny NIGHT SUN. Live neměli GURU GURU konkurenci! Vše běželo jak na drátkách a z Maniho se stala hvězda sezóny. Každý ho znal a on sám neměl strach z dotyků davu. Přesto to neměla skupina s hudebním průmyslem vždy jednoduché.
Mani k tomu podotýká: ”S našimi hudebními strukturami jsme byli dalece vzdáleni běžným A-B-A schématům a byli jsme mnohem tvrdší, než skupiny, kterým jsme říkali ”Konfirmandenrock”. Z tohoto důvodu jsme nebyli tak často navštěvováni pracovníky gramofonových firem”.    
To je jedno – fanoušci je milovali!


1973

Rok měl být opět úspěšný. Čtvrté album nazvané jednoduše GURU GURU, přineslo kousek ”Elektrolurch”, který je dodnes hymnou skupiny. Ostatní skladby jsou poněkud komerčnější. Musik Express se vyjádřil takto: ”velice rocková a ohromně pulsující deska!”
Medley ”Rocken Mit Eduard”, ”Something Else”, ”Weekend” a ”Twenty Flight Rock” by mohla pocházet klidně od nějaké rock’n’rollové revivalové kapely, ale neměla by nikdy tolik drajvu. Skupina si řekla: ”OK, vtáhneme rock’n’roll dovnitř naší hudby!”
GURU GURU absolvovali jedno ohromující vystoupení za druhým. Žili v komuně a navštěvovali i jiné hudební komuny. Mani vždy zdůrazňoval, že skupiny musí žít společně, aby mohly dělat dobrou hudbu. To je extrémně důležité.
Tzv.německé rockové festivaly měly vrcholnou konjunkturu, a poprvé v německé rockové historii zaplňovaly haly výlučně domácí soubory. GURU GURU byli vždy přítomni. Zde potkávali i jiné skupiny a mohli kontaktovat nejrůznější lidi. Haly byly stále větší. V květnu odstartovali German Rock Super Concert ve Festhalle ve Frankfurtu. Bohužel i v této dobré době nebyla skupina uchráněna před personálními změnami. Bruno v červnu odešel, byl však ihned nahrazen Hansem Hartmannem. To byla horká chvilka, neboť GURU GURU měli před sebou nabité turné.   
V tomto obsazení došlo k jednomu z vrcholů jejich kariéry!
15.9.1973 stanula skupina na pódiu v Eis-Sporthalle v Krefeldu a předvedla něco, co by se dalo nazvat výbuchem bomby. Byl jsem přítomen a jako ostatní diváci naprosto fascinován. ”Ooga Booga” na bonga a bicí byla nadpozemskou orgií rytmu. Mani svými humornými průpovídkami všechny strčil do kapsy. Skupina uvedla své nejlepší kusy a musela počítat se všemi důsledky, které mohly nastat. Jo, a pak přišlo něco, co ještě Německo nezažilo. ”Elektrolurch” zazněl v hale! To bylo něco úžasného, rockovalo vše živé. Po obrovském potlesku uvedli GURU GURU Rock’n’Roll Medley a zcela vyhráli. Existuje sestřih a doufejme, že bude zveřejněn. Mani svým oblečením započal nový trend. Zelené kalhoty s překříženými kšandami a maskou, která ”Elektrolurchu” dodala tvář. Se sponkami, dráty a spirálovými anténkami, na jejichž koncích svítily malé žárovičky – to bylo ono!!! Nápad ke zrodu této figurky dostal Mani při jízdě autobusem, který vždy řídil. V jednom rozhovoru s Axem zaznělo slovo ”elektrolurch”. Počáteční basový rytmus měl Mani již hodnou chvíli v hlavě. K tomu přidal různé nejapné otázky reportérů jako: ”Proč vlastně děláte hudbu?” a tak postupně vznikal text.
Věta: ”Promiňte, teď hovoří Elektrolurch”, byla pro Maniho podnětem. Toho by mělo publikum vidět! Pustil se do díla a vznikla jeho legendární postava.
Při prvním vystoupení, počátkem léta, měl trochu obavy, ale pak si řekl: ”Na Bali mají masky všichni, tak je můžeme mít i zde”. Měl pravdu. Show měla úspěch. Heslo: ”Volt, Watt, Ampere, Ohm, ohne mich gibt’s keinen Strom” (Beze mne není proud), bylo všude známé a nacházeli jsme je všude společně s ”Täglich fit mit zwei Gramm Shit” (Denně buď fit s dvěma gramy hovna) jako grafiti na mostech po celém Německu.

Mani nosil i v soukromí bizarní ošacení. Často byl viděn s pletenou čepicí s bambulkami, ve kterých byly vyjímatelné ping-pongové míčky, se kterými si pohrával. Jak mi prozradil, dostával tyto věci od svých přítelkyň, stejně jako tipy, co by měl na pódiu nosit. Tak byl vždy rajským barevným ptáčkem – prostě Mani

Páté album DON’T CALL US WE CALL YOU, přišlo na trh v srpnu a prodávalo se pomalu. Zřejmě fanoušci očekávali přímé pokračování desky GURU GURU. Skupina však byla pokaždé jiná. Důkazem je například indiánský ”Round Dance”, který byl odrazem toho, že u GURU GURU po krátký čas bydlela indiánská skupina z kmene Šošonů. Opět se potvrdilo, že GURU GURU byli stále ovlivňováni dobou a svým okolím. Deska byla pro spoustu posluchačů příliš ”normální”. Obsahovala mnohem méně posluchači žádaného acid-rocku. Byla více rocková a jazz-bluesová. Dokladem je poslední skladba ”Africa Steals The Show” s pořádným honky-tonk klavírem a harmonikou. Zřejmě nechtěli na první desce pro velkou firmu (Atlantic) příliš provokovat.
V listopadu měli televizní vystoupení v pořadu Rock und Pop na stanici ARD. Pořádali i koncerty v rádiu (například 29.11.1973 na radiu RIAS). Bohužel v kapele opět nastaly neshody. Na Silvestra měla skupina vystupovat společně s EPITAPH a SCORPIONS v malé vesničce Levern u Osnabrücku. Mani slavil narozeniny a mohl to být pro něj prima den. Bohužel Ax Genrich neměl náladu a Maniho a Hanse opustil. Krásný dárek!
Avšak stalo se i něco pozitivního. V šatně nazkoušeli s Klausem Walzem několik kousků, na pódiu divákům Mani vysvětlil novou situaci a začalo se.
Mani: ”Jsou chvíle, kdy hraješ jako o život a najednou zjistíš, že ještě žiješ. I na tomto propršeného festivalu byla super nálada!”
Podobné to bylo i v Levernu. Hala nebyla plná, ale atmosféra výborná. Po posledním koncertu SCORPIONS následovala tříhodinová session, které se zúčastnili členové GURU GURU a EPITAPH – jedno feťácké doupě! Avšak bylo to velkolepé a ukázalo se, že komerce není vše. Muzikantům ze SCORPIONS byla zima, proto jeli hned domů, jinak by se také připojili. Session, jakož i sestřih vystoupení, je zakonzervováno. To byla věc, pro niž byl krautrock tak milován svými posluchači: improvizace, provokace a souznění hudebníků s publikem.


1974

Rok začal odstoupením Axe, který od té doby pracoval na sólových projektech, jako byl například HIGHDELBERG.
Mani našel, na krautrockové scéně již proslulého, Peršana Houschänga Nejadepura, který hrával u EILIFF, KRAFTWERK a SMASH. S ním byla hudba GURU GURU mnohem barvitější. Možná to zní tvrdě, ale změnu obsazení publikum ani nepostřehlo, pouze tam musel být Mani se svým Elektrolurchem. Živá vystoupení nejsou všechno, proto se opět odebrali do studia a natočili šesté album DANCE OF THE FLAMES. Vydal ho opět Atlantic Records. Hudebně bylo opět velice specifické. Fanoušci byli jako vždy trochu zmateni. Hned na začátku promluví Elektrolurch typickým  Maniho hlasem, připomínajícím kačera Donalda a dalo by se očekávat, že budeme poslouchat ”normální” jazz-rockovou desku. Díky četným live vstupům známých THE GIRL FROM HIRSCHHORN, je album velice pozitivní. Přesto dílo vzbudilo zcela různorodé reakce.
New Musical Express: ” … absolutně příšerná hudba!”, Sounds: ” … výborná produkce!” a Pop: ” … divoce planoucí kytarové tance!”.
GURU GURU byli stále na turné a koncem června stanice WDR vysílala do éteru jejich koncert. A opět začal personální kolotoč. Houschäng v červnu opustil skupinu a nahradil ho Connie Veit ze souboru GILA. Mani pokračoval dál a oslňoval svými extra výstupy, jako třeba 4.11.1974 na rozlučkovém koncertu AGITATION FREE. Přesto si koncem roku udělal přestávku a přemýšlel o budoucnosti GURU GURU.  
Tisk zavětřil rozpad kapely, neboť Connie Veit prohlašoval, že vystupuje, neboť se mu hudba GURU GURU zdá příliš ”klackovitá”.
Mani to viděl jinak: ”Connie je příliš velký detailista a z toho důvodu nemůže zastávat místo kytaristy GURU GURU … ”.
Avšak legenda tak snadno neumírá.


1975

Nový kytarista Sepp Jandristis (ex-ROCKING STARS, MUSIC MACHINE a MASHUUN) a baskytarista Jürgen ”Jogi” Karpenkiel (ex-KOLLEKTIV) se s Manim a Klausem Walzem vydali na krátké turné.
Co dělá muzikant, když není se svou skupinou na turné a má čas? Mani se na jaře setkal s různými lidmi a nahrál se svými dobrými přáteli z kapel KRAAN, HARMONIA a dalších, album s názvem GURU GURU MANI + SEINE FREUNDE. Hellmut Hattler řekl Manimu: ”Než dáš dohromady své GURU GURU, udělej sólo album. Pomůžeme ti a uděláme 3-4 kousky. Řekni si jak to chceš, půjdeme ke Conny Plankovi, uděláme krásnou desku a budeme se dobře bavit!”  
Nahrávání sedmého alba probíhalo v dubnu. Conny Plank dělal zvukového inženýra.
Hudbu s Manim dělali: Jan Fride, Peter Wolbrandt, Ingo Bischof, Tommy Goldschmidt z kapel KRAAN/KARTHAGO, Dieter Moebius a Achim Roedelius z CLUSTER, jakožto i Gerd Dudek, který hrál v souboru SCHOOF SCHLIPPENBACH QUINTETT, Christa Fast a starý kumpán z GURU GURU Ax Genrich.
Hellmut měl pravdu. Všichni se dobře bavili a pro Maniho to byla ”… jedna z nejlepších desek, kterou jsem kdy dělal!”
Toto LP kloubí nejlepší momenty z GURU GURU s instrumentální virtuozitou KRAAN.  

(V červnu měl Mani ještě čas a revanšoval se za pomoc svou účastí na nahrávání skupiny HARMONIA. Pomáhal s rytmickým pozadím na jejich albu DE LUXE. Toto dílo bylo však v poslední minutě znehodnoceno bombastickým úspěchem LP desky AUTOBAHN skupiny KRAFTWERK.)

Album GURU GURU MANI + SEINE FREUNDE, vyšlo v létě a pro fanoušky to byli GURU GURU, i když je na něm hodně slyšet vliv KRAAN. Sounds označil desku jako ”Extravagantní potěšení!”, ale to již byla u hodnocení GURU GURU ta nejlepší tradice.    
Krátce nato vzniklo nové obsazení: Sepp Jandristis, Jürgen Karpenkiel, nový saxofonista a kytarista Roland ”Rollo” Schaeffer (ex-BRAINSTORM & FASHION PINK) a Mani. Obnovený akční kvartet naplánoval podzimní turné. 


1976

Jako další posila se objevil Petrus Wippel z rakouské skupiny MASHUUN, hrající na klávesy. Byl zvukovým inženýrem u Connyho Planka a měl radši live-mixy než sterilní práci ve studiu.
V únoru vzniklo album TANGO FANGO, které nahrávali ještě jako kvartet. Musik Express pěje chválu: ”… jedna z nejlepších německých desek vůbec!”
Humor této desky a naprostou uvolněnost pochopili praví fanoušci ihned, ti ostatní nevěděli, co si mají myslet, neboť například v písni ”Das Lebendige Radio”, chtěl hudebník z Madagaskaru udělat něco pro sjednocení Německa a to pomocí svého akordeonu!
Mani NeumaierOd března do května byla skupina na turné po Německu a Švýcarsku. Samozřejmě je doprovázel malý akordeonový orchestr.
Opět je objevila televize. Na SRG běžel 45-ti minutový speciál a ZDF vyrobilo film s názvem Notwehr. Natáčelo se v Lagenthalu v okolí Haus Krone. V hlavních rolích: Günther Lamprecht, Monika Lundi, Rolf Zacher (ex-AMON DÜÜL) a Fritz von Thun. Režíroval Hartmut Griemeyer, který měl kontakt na ”Rollo” Schaeffera. Film pojednával o jedné rockové skupině, která se odstěhovala na vesnici a tam nebyla akceptována. Mani litoval, že se skupina nesměla jmenovat GURU GURU (ta filmová měla jméno RATTENFÄNGER).
Po premiéře 7.6.1977 byli GURU GURU ”10 x známější, než kdy předtím”.
Mani s odstupem: ”Je neuvěřitelné, že po jednom televizním vystoupení, jsme daleko známější než po 500 koncertech!”     
Herectví se mu velice líbilo a ani ”kolega” Lamprecht nešetřil chválou. Avšak další poptávka již nebyla, i když by Mani ještě dnes rád něco natočil. Zřejmě je důvodem jeho kontroverzní osobnost.
WDR jim v Rockpalastu umožnil půlhodinové vystoupení s hudbou a interview, které s hudebníky vedl Albrecht Metzger. Jiné skupiny, jako třeba BIRTH CONTROL, museli čekat desetiletí. 25 minut hudby – a další tisíce lidí se dozvěděli, kdo jsou GURU GURU.
Skupina se přestěhovala do Finkenbachu. Díky televizi je celá vesnice znala. Jednoho večera, když se Mani se svými kolegy procházeli po vesnici, objevili veliký stan. Zvědavě se ptali, co se děje. Dozvěděli se, že dobrovolní hasiči slaví své 25.výročí. Wilhelm Hotz, bývalý náčelník hasičů, se nechal skupinou umluvit, aby stan nechali stát o den déle a zdarma pro koncert. Plácli si! Peníze z nápojů – pro hasiče, vstupné – pro skupinu. I přesto, že probíhalo ME ve fotbale v Bělehradě a skončilo v neděli pro Němce nešťastně, přišlo v pondělí 21.6.1976 asi 600 lidí a hasiči své ztráty (díky televiznímu přenosu) mohli trochu vykompenzovat. Dobrá spolupráce měla pokračovat za rok společným festivalem.    
GURU GURU byli od června do poloviny prosince na turné a dobře se bavili. Přesto Sepp vystoupil a byl nahrazen Dieterem Bornschlegelem ze skupiny ATLANTIS.


1977

Hned počátkem roku obsadili GURU GURU, po hlasování diváků, 2.místo v pořadu WDR Rockpalast. O pět dní později byl odvysílán Notwehr. Kluci se stali opravdu známými.
26.února proběhl v Essenu první ročník Brain Festivalu. Mani byl udiven. Show a nové efekty byly pro něho velice zajímavé. Světla, kouř, pera, nahé maso …
Spoustu z toho ve změněné formě sám později použil.
Bohužel opět začaly personální šachy. Jogi odešel a stal se členem skupiny DESPERADO. (Ještě nějaký čas ale bydlel v komuně v Odenwaldu). Nahradil ho Peter Kühmstedt z kapely SEELOW a to okamžitě. Je to bláznivé, co se u GURU GURU dělo!
Vyšlo album GLOBETROTTER. Na jeho nahrávání se podíleli oba basisté, protože se natáčelo v různých termínech.
Tisk se o desce vyjádřil jako o chaotické: ”8 titulů, které na sebe nijak nenavazují, volná kolekce …”.
Ve studiu vypomáhali Maniho přátelé Hellmut Hattler a Ingo Bischof. Jako nejzajímavější se jeví skladba ”I’m Rolling Through The City”.
Skupina byla od 1.dubna do konce září na nepřetržitém turné a při tom mnohé zažila. V teplém zářijovém dni hráli v Mnichově na olympijském stadionu v Theatronu. Mani, který se úplně vyčerpal na bicích, využil konec koncertu k tomu, aby se zcela nahý vykoupal v olympijském bazénu. Než mohla security zasáhnout, skočilo za ním dalších 250 fanoušků z těch asi 2000 diváků. Byla to nahá koupelová orgie za zvuků hitu ”Let’s Keep On Doint It” Herbieho Hancocka – opravdu skvělé! Vše proběhlo mírumilovně a klidně a na GURU GURU město pouze vztyčilo výstražný ukazováček. Jo, to byly tenkrát časy …
Koncem roku vyšlo dvojalbum z Brain Festivalu z Essenu, na kterém byly dva tituly od GURU GURU. Kritika byla prvotřídní až euforická. To roztočilo skupinu na plné obrátky.


1978

Hudebníci pracovali na svém novém dvojalbu GURU GURU LIVE. Když si uvědomíme, jakou měli GURU GURU pověst, dokážeme si představit, jak intenzivně Mani a ostatní probírali nahrané pásky s koncerty z roku 1977. Výsledek byl vynikající. Album zasáhlo jako bomba! Když se deska uprostřed března objevila v obchodech, tisk nešetřil superlativy. Zajímavé je, že dílo obsahuje sestřihy z 10 různých koncertů a přesto působí jednolitě!  
Musik Express: ”Konečně mají GURU reprezentativní vzorek svého desetiletého působení … Svou svobodou LIVE částečně připomíná nejlepší momenty takových QUICKSILVER MESSENGER SERVICE, KINGFISH nebo GRATEFUL DEAD … Hudba bez tlaku na výkon a egoismus a přesto hnaná mocnou silou vpřed”.  
V dubnu se skupina vypravila na ”malé” evropské turné po Německu, Švýcarsku a Holandsku. Mezitím se uskutečnila hudební párty Musik Aus Dem Odenwald a vyšlo najevo, že Mani pod pseudonymem Seppl Neimeyer účinkoval v improvizovaném souboru. V květnu se GURU GURU odebrali na týden do Rakouska.  
V srpnu se hoši opět spojili s obyvateli své vsi a proběhl druhý Fikenbach Festival (vlastně oficiálně první), dle Maniho to byla: ”vynikající spolupráce!”
Vystoupili GURU GURU, Hellmut Hattler, RMO, SUNSET, DRUM HAPPENING, FOLK’N’ROLL SHOW, RAMESH, BIG HARRY a další neznámé amatérské kapely. Festival byl úspěšný a položil základní kámen pro další ročníky. Do dnešních dnů je Fikenbach Open Air pevnou hudební baštou a GURU GURU jejím pilířem.
Po koncertu v Aschaffenburgu 24.9. se opět opakovala stará písnička. Dieter Bornschlegel s Peterem Kühmstedtem odešli, což tisk komentoval jako ”rozpad”. Dieter udělal projekt TJA a Peter se připojil k tenkrát velice známé jazzrockové kapele AERA. Poté vypomáhal souboru ELEFANT a zůstal viset v Hamburku.
V krátké době dal Mani dohromady nové obsazení, které pracovalo s programem ”hodně rocku a jazzu”, s akustickými nástroji a především bicími exhibicemi a vizuálním show. Dali si jméno GURU GURU SUNBAND, neboť chtěli začít po novu. Ingo Bischof již pod jménem GURU GURU nechtěl hrát, protože šlo o jiné pojetí hudby. SUNBAND, Ingův návrh, se skupině nelíbil, proto tento kompromis. Obsazení v té době bylo velice ”barevné”: Roland Schaeffer, Gerald ”Lucky” Luciano Hartwig (bas, vocals, perkuse) z kapely KARTHAGO, krátkodobě i Hellmut Hattler z KRAAN, již jmenovaný Ingo Bischof, a Wolfgang ”Butze” Fischer (bicí, tabla, atd.) z kapely SPARIFANKEL & EMBRIO.
GURU GURU SUNBAND si v prosinci odehrál zkušební miniturné a poté natočil album HEY DU. Musik Expressu se dílo ”líbilo, jako všechny desky od GURU GURU.” Mani zde poprvé zpívá německy.


1979

Deska vyšla na jaře a prodalo se jí asi 10.000 kusů. Když skupina chtěla odejet na turné, roztočil se opět personální kolotoč. Luciano Hartwig a Ingo Bischof odešli a Peter Kühmstedt a Dieter Bornschlegel se opět vrátili. Velmi neobvyklé!
Turné končilo vystoupením na Brain Festivalu a 3.Finkenbach Festivalu. Mezitím se skupina objevila v televizní hře ”Erfahrungen II” od Ekkes Frank. Uprostřed roku proběhlo turné po USA. Na počátku ještě s Kühmstedtem a Bornschlegelem, po hádce pak s Hattlerem a Bischofem (přítomni byli i ”Rollo” a ”Butze”). Skupina absolvovala asi 20 koncertů a úspěch byl obrovský, neboť vše organizoval jeden gramofonový fanklub v Chicagu. Na počátku přišlo jen málo lidí. Skupina vzala reklamu do svých rukou a již od pátého koncertu chodilo 150-300 návštěvníků. Byli to převážně zažraní fanoušci, kteří s LP v podpaží žádali o podpisy a z koncertu byli celí pryč. Časopisu Illinois Entertainer připadali jako ”nejbarvitější a nejdynamičtější skupina.” Na oplátku přijeli hostující hudebníci Marty Ruddy(bas) a Sam Broussard(gtr) na turné do Německa a to v listopadu a prosinci. Moto tohoto turné znělo: ”Rocková show místo šedivého rocku!” Skupina se opět jmenovala GURU GURU.


1980

Rok začal opět rotací ve skupině. GURU GURU nyní tvořili: Mani Neumeier, Ingo Bischof, Roland Schaeffer, ”Butze” Fischer a Heinz Gembus(bas).
V GURU převládala nenávistná láska. Nemohli být spolu ani bez sebe. Heinz Gembus a Ingo Bischof opět vystoupili a Hellmut Hattler nastoupil.
Na nahrávání alba MANI IN GERMANI se však podíleli Gerald Hartwig, Hellmut Hattler, Roland Schaeffer, Ingo Bischof, ”Butze” Fischer a Heinz Gembus.
Přesto potřeboval projekt GURU GURU opět pauzu. Ještě sice hráli koncem listopadu na rakouském turné, ale pak nastal na několik měsíců klid.


1981

Pauza na přemýšlení přetrvávala. Byla přerušena pouze několika akcemi od června do srpna, neboť Mani hrozně visel na ”svém” Finkenbach Festivalu. K němu GURU GURU jednoduše patřili.


1982

Byl Mani a jeho skupina již zapomenuti? Konec konců, vše bylo již tak dávno.
Mani zformoval novou skupinu s názvem NEUMEIER’S NEUE PSYCHEDELIA. Na palubě byli: Peter Wolbrandt(gtr), Lord Patexx(keyboards) a Philipp Meier(bas). Nebylo to o moc jiné. Mohli bychom říci trochu punkovější! Samozřejmě s kosmickou kytarou Petera Wolbrandta a na některých koncertem i s Janem Fridem od KRAAN. Vystoupení byla okořeněná Maniho show vložkami. Nezapomenutelný byl například jeho admirál s doutníkem a bombou v podpaží. Hudební směs sestávala ze dvou třetin z nového materiálu. V tomto roce vzrostl počet diváků na Finkenbach Festivalu, kde vystupovali i NEUMEIER’S NEUE PSYCHEDELIA, přes 10.000, což vedlo k zamyšlení a nové koncepci.


1983

Vyšlo album GURU MANI NEUMEIER’S NEU ABENTEUER (Nová dobrodružství). Na tomto díle pracovali Peter Wolbrandt (dělal i obal), Lord Patexx a Chowmeier. Nahrávky vznikly v cukrovaru ve Stuttgartu. Album je velice barevné, Mani experimentoval s hudebními přístroji a snažil se o moderní zvuk. Neu Deutsche Welle jej i skupinu ubíjela. Bylo to k smíchu. Měli se GURU GURU změnit a přizpůsobit? Ne, Mani byl a zůstal stejný. 


1984

Skupina se jmenovala opět GURU GURU. Mani přestal bojovat sám proti sobě. Po každém vystoupení přicházeli fanoušci a ptali se: ”Hele, je to vlastně GURU GURU, nebo co?”
Byli to GURU GURU! A hráli v obsazení: Mani, kytarista Hans Reffert(ex FLUTE & VOICE), saxofonista Uli Züfle, první žena v kapele Barbara Lahr(vcls, bas) a Rolf Schaude(bas, drums).  


1985

V dubnu a říjnu měli několik vystoupení. Přišel Ditzner jako druhý bubeník a baskytarista Uli Krug, čímž se GURU GURU stali sextetem.


1986

Vyšel bílý singl s názvem ”Cosmic Hole/Unglück Bei Tiffany”. GURU GURU ho nahráli v obsazení: Neumeier, Lahr, Reffert, Ditzner, Krug.


1987

Nastoupili baskytarista Viten Vieto (Wietn Wito) a zpěvačka Lisa (Lysa) Kraus, druhá žena v této variabilní skupině, která se však zúčastňovala pouze sporadicky a absolvovala dvě turné s Hansem Reffertem a Manim. Vznikla dvě alba. LP – JUNGLE a o něco později live LP – GURU GURU ‘88.
ManiKrom toho spolupracoval Mani a Hans Reffert na TOTAL NORMAL, projektu schizofrenického umělce Adolfa Wölfliho. V duetu s Hansem tak vzniklo dílo DER TEUFEL UND SIE GURU (Čert a jeho Guru). S Reffertem dělal i něco velice speciálního. Provedli koncert Bagger & Schlagzeug (Bagr a bicí) v Beilsteinu.  
S odkazem na skupinu DAF(Deutsch Amerikanische Freundschaft) vytvořili RAF (Russisch Amerikanische Freundschaft). Maniac Newman (Mani Neumeier) na bicích a Vladimir Goldblatt (Avra Garbe) na bagru, společně s dalšími hudebníky (Dorle Ferber, Hans Reffert, Gegas, Ingo, Jo, …) a různými stroji spustili tento jedinečný happening. Při druhém vystoupení bylo jejich dílo zfilmováno a mezi jinými vysíláno na SW3 ve večerním vysílání. Hodinový film (Zack Bumm) je i dnes občas pouštěn v klubech a na koncertech. Kdo může, ať se podívá! Později bylo provedeno podobné představení v Osnabrücku (Klangart) s jinými hudebníky, v žádném případě je nesmíte zaměňovat.


1988

K 20.výročí skupiny vyšla v červencovém a srpnovém čísle Oldie-Markts 1988 dvoudílná historie GURU GURU nazvaná ”Mani Und Seine Freunde”. V září měli několik vystoupení.   


1989

V roce, kdy padla železná opona, začal opět personální kolotoč. Skupina se skládala kromě Maniho (drums, vcls) pouze z Lisy Kraus, Hanse Refferta a Wolfiho Zieglera (bas). Mani mimo toho hrál s UNKNOWN MIX AVANTGARDE-MUSIK a s DER BLAUE HIRSCH (Lüdi, Gerber, Gysi) pravověrný free-jazz.
V tom samém čase vznikla formace TIERE DER NACHT – to byl Mani v duetu s Luigim Archettim (ex ZEBRA). Šlo o divokou avantgardu s prvky punku, jazzu a elektroniky.
GURU GURU ještě existovali a to v obsazení: Mani Neumeier, Luigi Archetti (gtr) a Razem Ruber (bas, vcls, ex RAZEM & THE RAVIDEES). Měli četná vystoupení od června do srpna. TIERE DER NACHT vystupovali paralelně. Tak se stalo i na 9.Finkenbach Festivalu. Mohli jsme tam zažít i Irene Schweizer.   


1991

Koncerty po celý rok.


1992

To samé. V radiu SDR3 se 6.září v pořadu Schaufenster (Výkladní skříň) zeptali ve svém hádankářském koutku na GURU GURU – výsledek byl hubený.


1993

Ve vlastní režii vyšla kazeta GURU GURU. Musik Express a Sounds píší: ”… stylové bicí, sóla volnomyšlenkářského bubeníka nás unášejí do barevného světa tónů … úsporné samply kombinované s přírodními zvuky …”.
Peter, ”Rollo”, Deter a Mani zjistili, že se mají ještě rádi a okamžitě se odebrali na turné, jako kdyby to bylo v roce 1978, kdy přestali.
Dokonce se stalo, že na Finkenbach Open Air hrály tři různé sestavy GURU GURU!!!
A to: aktuální obsazení (Mani, Luigi, Razem), obsazení ‘84 (Mani, Erwin Ditzner, Barbara Lahr, Rolf Schaude, Uli Züfle, Hans Reffert) a obsazení ‘78 z amerického turné (Mani, ”Butze”, Roland, Peter Kühmstedt).
Vyšlo další Maniho sólové album TERRA AMPHIBIA.


1994

Společné turné s AMON DÜÜL II bylo propadákem. Razem opustil skupinu a přišli Peter Kühmstedt, Dieter Bornschlegel a Roland Schaeffer. Kolotoč se opět roztočil …
Skupina v obsazení Luigi Archetti, Razem Rübel, Hans Reffert a Mani Neumeier nahrála CD – SHAKE WELL. Finkenbach opět zažil několik formací GURU GURU a vystoupení TIERE DER NACHT. Na podzim Mani s kumpány absolvovali několik koncertů ve Švýcarsku. 


1995

Vyšlo album WAH WAH. Na basu opět brnkal Heinz Gembus. S obsazením z roku 1978, které nahrálo legendární desku GURU GURU LIVE, ukázali hudebníci cestu německému psychedelickému rocku do 21.století. Mani kromě toho udělal hudbu k filmu ”Freispiel” režiséra Burkharda Stegera.


1996

Vyšla nová, přísně limitovaná, 18.deska GURU GURU s názvem MASK. Jak napovídá jméno, CD bylo vloženo do ručně vyřezávané dřevěné masky. Samozřejmě musíme pochopit, že tato rarita rychle zmizela z pultů a dodnes je sběratelským klenotem. Album obsahuje známé i neznámé materiály z archivů kapely.
Koncem března se odebrali Mani, Moebius a J.Engler do Atom H Studios v Düsseldorfu a nahráli CD – OTHER PLACES. Ve večerním vysílání programu S3 jsme o tom mohli vidět 6-ti minutový dokument.
Pak nastala v životě GURU GURU velká změna. Již v roce 1995 se u Maniho objevil Japonec, který mu vyprávěl, že v Tokiu je muzeum voskových figurín, a že tam budou i GURU GURU, neboli Mani. Až to bude aktuální, dá mu prý vědět. Mani tomu příliš nevěřil. Byl sice vždy japonským fanouškem, ale bylo to velice daleko.
Po několika měsících přišly fotografie z výroby masky u Madame Tussauds v Londýně a Mani to začal brát vážně! V listopadu pan Gen Fujita pozval skupinu k slavnostnímu křtu a zorganizoval malé turné.
Když Mani dorazil do Tokia, byl se svou skupinou rozmazlován, a to tak, jak je to možné jen v Japonsku. Když pršelo, otevřelo se hned 5 deštníků, v muzeu se pouštěla hudba GURU GURU, 8 lidí v trikách GURU GURU ukazovalo skupině cestu, no prostě klasa. Při koncertu u skladby ”Elektrolurch” Mani poprvé v životě musel udělat stagediving! Tyto zkušenosti a bezvadná rezonance v něm probudily touhu znovu do Japonska letět. Obzvláště, když mu Japonci dali úctyhodné jméno Mani San. Přesto opět nastala změna v personálu. Dieter Bornschlegel musel skupinu opustit a přišel zpět Luigi.


1997

Jako přímý výsledek z japonských zážitků vyšlo v únoru CD – MOSHI MOSHI. Díky přátelé v Nipponu!
V dubnu zvládnul Mani další turné po Japonsku, tentokrát s kapelou DAMO SUZUKI NETWORK. Skupinu kromě Dama tvořili Mani, Michael Karoli, Manjou Fati a Mathias Keul. Mani mohl poděkovat té okolnosti, že bubenický kolega Jacky Liebezeit neměl zájem nebo neměl na turné čas. Takto mohl vystoupit místo něho a zanechal výtečný dojem. Takového bubeníka Japonsko ještě nevidělo! Města Ósaka a Tokio mu ležela u nohou.  
Kromě toho vyšlo album SPACE EXPLOSION, na kterém vedle Maniho účinkovali Chris Karrer, Moebius, J.Engler, Zappa a Jean z FAUST. Mani také spolupracoval na CD – PARADISE NOW skupiny DIE KRUPPS. To ukazuje, jak je nezávislá scéna otevřená. Hudebníci si mohli i přes věkové rozdíly rozumět a spolupracovat. Samozřejmě jsme mohli GURU GURU vidět i v Německu na Burg Herzberg Open Air a opět na ”domácím” festivalu ve Finkenbachu. Na podzim proběhlo turné po německých klubech.


1998

Vyšlo album MANI NEUMEIER & PETER HOLLINGER MEET THE DEMONS OF BALI. Skupina byla od března do konce roku na turné po Německu a to téměř bez přerušení. V dubnu Mani opět navštívil své milované Japonsko – dvakrát sám, dvakrát se svou starou přítelkyni Irene Schweizer a čtyřikrát s GYATEES, japonskou skupinou ”bláznivých mnichů” – jak je Mani označil. Zase ho podporoval Gen Fujita a muzeum voskových figurín. Jako sólový hudebník hrál se všemi možnými umělci, čímž se stal známým a oblíbeným.
V Japonsku vyšlo Manimu sólové album TERRA AMPHIBIA 2, zatímco v Německu se na pultech objevilo CD – MONSTERS OF DRUMS s Manim a Hollingerem.
25.7. se oslavovalo oficiální 30.výročí GURU GURU!!! Při té příležitosti bylo vydáno CD – FINKENBACH 98/30 JAHRE LIVE!


1999

GURU GURU a Mani se objevili v ”Musikdokumentation” Pop 2000 na stanici WDR. Vedle interview proběhly i ukázky vystoupeních ze 70-tých let. Skupina stále jezdila po turné a kupodivu delší dobu bez personálních změn. Mani rovněž koncertoval s TIERE DER NACHT.


2000

Nové tisíciletí uvítali GURU GURU opět šňůrou koncertů. Bylo úžasné, jaká byla po nich poptávka. Návštěvníci vědí, že jejich koncerty mají vždy šťávu a přinášejí nečekaná překvapení.
Na značce Town Music vyšla TERRA AMPHIBIA 2, jako nové vydání pro Německo. Jediný rozdíl oproti Japonsku je obal, který nafotil Mani.
V květnu GUGU GURU rozjeli turné po Rakousku.
1.června byli GURU GURU hosty hessenského rozhlasu. V pořadu Capelluti’s Latelounge na HR3 se mezi jiným hovořilo o právě vyšlém albu 2000 GURUS.
Mani: ”2000 GURUS je trochu jiná než dosavadní GURU desky. V některých skladbách hrají elektronické bicí a perkuse, ale většina je stále hraná ručně. CD by se dalo zařadit k world music a je malinko elektroničtější. Jsou zde i klidnější kusy. To je také nové pro GURU GURU”.  
V médiích to stále pokračovalo dobře. 10.července na HR3, v nejlepším vysílacím čase v 20.15, dávali Maniho TV portrét, který trval cca 15 minut. V srpnu se Mani zúčastnil společně s Wädi Gysi akce Improvisation Workshop. Odehrála se v Arose ve Švýcarsku. Krátce nato se odebral kvůli dvěma vystoupením do Rakouska. V listopadu vystoupil s Damo Suzukim ve Frankfurtu.


2001

A GURU GURU se opět vypravili na turné. Od března do června skrz Rakousko, Švýcarsko a Německo. Přitom se odehrála opožděná Maniho Birthday Party s TIERE DER NACHT, GURU GURU, LOVER 303 a několika speciálními hosty.
K tomu krátká zpráva od ”Papa Beara” k Maniho šedesátce v Mannheimer Lagerhaus: ”To byla oslava smyslů! S necelým půlročním zpožděním (dobré věci potřebují čas) slavil náš milý bubeník z Odenwaldu své narozeniny. Samozřejmě nabídnul – k radosti hudebníků a publika – několik legendárních titulů (výborně interpretovaných), s množstvím překvapení. Vedle sól na flexu a elektrickou vrtačku (probuzené vzpomínky na roky 1987/88) zařadil i kabaretní vložky. Guru Guru v AsiiSpecielně pro tento den složil Maniho nerozlučný kamarád Reffert nové blues, které předvedl s Razem, ”Butzem” a najatou tanečnicí!
Vystoupení LOVER 303 (Mani & Conni) patřilo k největším překvapením. Všichni staří fanoušci byli novým soundem příjemně překvapeni – něco takového od Maniho nečekali. Vše bylo neuvěřitelně jednolité! Tento muž je prostě nevypočitatelný”.  
Počátkem června vyšlo album LOVER 303 s názvem MODERN FAIRYTALES BEI FÜNFUNDVIERZIG.
8.července byl Mani jako host v Radiu Bremen 2 v pořadu ”On The Tracks” a měl tam 120 minutové interview orámované dobrou hudbou!
19.července vystoupili LOVER 303 na Herzberg Open Air a o den později tam byl Mani s GURU GURU.
Pro časopis German Rock podal zprávu Michael Tölle: ” … potom přišel nejlepší koncert festivalu (dle mého mínění). GURU GURU! Konečně jsem měl příležitost zažít Maniho v akci. Songy jako ”Space Baby” nebo legendární ”Elektrolurch” mě úplně vtáhly do vnitřního vesmíru této skupiny. Ještě dnes mám z toho husí kůži!”  
Koncem července proběhl další Workshop v Arose, na podzim tři koncerty v Itálii, koncem září odlet do Japonska, v říjnu do Rakouska a rok naplněný koncertními turné Mani ukončil v předvečer Štědrého dne s LOVER 303 ve Frankfurtu.  


2002

Začínají Maniho jarní cesty! Pociťuje svrbění a nemůže toho nechat. Zřejmě jednoho dne při sólu na bicí zemře na pódiu …
Bohužel se něco podobného stalo počátkem dubna jeho příteli ”Butzemu” Fischerovi. Avšak život na pódiu pokračoval. Vyšlo CD – BIRTHDAY. Jde o sestřih live koncertu z Manheimu z předchozího roku.
22.března Mani v Tübingenu začíná svůj sólový program a stejně jako TIERE DER NACHT je neustále na cestách.  
23.června vystupuje v Heilbronau. Heilbronner Stimme k tomu píše toto: ”Sound připomínal výkřiky opic a papoušků protažené perforací heilbronnského doutníku. Toto duo, nazvané TIERE DER NACHT, programově zavádí fanoušky do imaginárních prostor tropického světa. Horké, vlhké klima pralesa podporuje jejich představivost. Po příjemných melodiích následuje hrozivé hučení starého letadla v dálce. Levá ruka na E-kytaře, pravá na sampleru, Ital pouští echa a melodie 70/80 let – ”Sultans Of Swing” od DIRE STRAITS nebo pecky PINK FLOYD. Mani používá šamanské bubny ”Bumm Tagga Bumm” - obdivuhodný pocit! V improvizované souhře není nic ponecháno náhodě. Kratší, tvrdé kousky, probouzejí vzpomínky na staré časy …”  
Koncem září se Mani vypravil s Moebiusem na turné po Japonsku, kde absolvovali dvě vystoupení. Z těchto koncertů bylo později pořízeno live CD.
Potom, do konce roku, se zúčastnil různých projektů jako například 16.listopadu projektu ”Voice + Drums” (Mani + zpěvačka) nebo 6. a 7.prosince akce ”Rock’n’Roll History” s Hansem Reffertem, Razem Rübelem a více než patnácti dalšími hudebníky v Manheimu. 
Koncem října vyšlo na značce Garden Of Delights živé album, které obsahuje vystoupení GURU GURU  z 25.října 1970 na 3.Essener Pop & Bluesfestivalu. Nese název GURU GURU ESSEN 70. Tento opravdu překrásný koncert má výbornou zvukovou kvalitu. Trvá bohužel pouhých 45 minut, více se nezachovalo.


2003

Tentokrát se Mani s GURU GURU vydal na turné až v květnu, ale zato trvalo až do 27.prosince! Došlo i k mimořádnému mítinku, na kterém Mani hrál se svými ”prastarými” přáteli Axem Genrichem a Dave Schmidtem. Projekt se jmenoval PSYCADELIC MONSTERJAM.
V létě vyšlo Maniho další sólové album TERRA AMPHIBIA 3. Nabídlo logické pokračování série Amphibia. Obsahuje 9 titulů opepřených hudbou hostí jako jsou Hans Reffert a Luigi Archetti (oba GURU GURU), jakožto i Werner Goos(gtr), Eiko Yamada(flétna) a Tara G.(vcls).
V listopadu Mani s TIERE DER NACHT absolvoval několik vystoupení v Rakousku a Švýcarsku.


2004

25.března jsme mohli v rádiu Hessischer Rundfunk slyšet Maniho a Hellmuta Hattlera. Proběhlo opět několik koncertů GURU GURU v Německu a dvě akce ve Švýcarsku. Mani opět vystupoval s Axem a Davem a ke konci roku vyšlo live CD z těchto představeních. Samozřejmě se opět ozvalo Japonsko a zlákalo Maniho v červnu k několika sólovým výstupům, kde ho doprovázeli domácí hudebníci.
Poté jsme ho mohli vidět s GURU GURU na Herzberg Open Air, na kterém od roku 1971 vystoupil více než 10x, tak často, jako doposud žádná jiná kapela.
Konec roku byl napínavý. Dvě velké, naprosto unikátní akce, hodily GURU GURU zpět do 70.let:
23.října to byl vyprodaný Niederwürzbach Festival, kde GURU GURU hráli s KRAAN a BIRTH CONTROL.
Pro časopis German Rock napsal Ingo Saager toto: ” … V aktuálním obsazení: Mani Neumeier(drums, vcls), Roland Schaeffer(gtr, sax, flute), Luigi Archetti(gtr) a Peter Kühmstedt(bas) hrálo toto, již v roce 1968 založené kombo, svoje pojetí rock’n’rollu s indickými, balijskými a jinými exotickými vlivy. Nesmrtelné songy ”Ooga Booga Special” a ”Elektrolurch” (citát: ”denně příjemně se zelenou trávou”) samozřejmě nechyběly. Vcelku nabídli GURU GURU výbornou sadu psychedelie s příjemnými hudebními elementy …”.
Tento festival byl jakousi generální zkouškou pro následující akci, která se konala 21.prosince v Krautrockpalastu v Bonnu. Rádio WDR zajistilo kapely AMON DÜÜL II, BIRTH CONTROL, GURU GURU a KARTHAGO – poslední krautrockové legendy, jejichž vystoupení později vyšlo na DVD.
Z důvodů krátkého času pro jednotlivé soubory se GURU GURU nemohli pořádně rozehřát, ale přesto byl jejich set celkem vpořádku.
Mani měl dobrou náladu, neboť s Damo Suzukim projezdil svůj ”druhý domov” Japonsko, a poznal ho i mimo koncertní pódia.     
Rok skončil hudebním vystoupením TIERE DER NACHT 22.prosince v Ausburgu.


2005

Nippon přitahoval Maniho jako světlo lampy můru. Od února do dubna zde trávil svůj čas na turné, jehož součástí bylo i 20 koncertů s Luigim jako TIERE DER NACHT. Tucet jich táhnul sám (samozřejmě občas s domácími hudebními ”hosty”).
V březnu založil dvě hudební skupiny.
První s názvem DRAGON, která ”byla tak psychedelická, jako by byli GURU GURU již v roce 1967, kdyby měli echa a ostatní elektronické vynálezy”, řekl Mani.   
Druhá se jmenovala AMANOGAVA, což znamená japonsky ”Mléčná dráha”. V ní hrál vedle Maniho Sana jeden DJ, jeden Scratcher a jeden hráč na synthesiser. V srpnu této formaci vyšlo v Japonsku CD. 
V červnu vyšlo v Německu DVD – KRAUTROCKMEETING 2005, záznam z festivalu z Krautrockpalastu, s Manim jako ”Elektrolurchem” na obalu!
Vydavatelství Inside Out Music oznámilo, že s novým albem GURU GURU – IN THE GURU LOUNGE, bude odstartována řada reedic 12-ti CD skupiny. Pro GURU GURU a Maniho další sólové projekty to vypadá do budoucnosti velmi dobře.

I v osobním životě začalo pro Maniho krásné období. V Japonsku poznal dívku Etsuko. Byla to láska na první pohled a oni se chtěli vzít. Avšak byrokracie, chybějící doklady a úřednický šiml jim v tom neustále bránily. Jejich štěstí bylo završeno 11.července, kdy byli oddáni v Las Vegas. Novomanželé měli velkolepé zážitky, noční let vrtulníkem, líbánky v poušti – to by v tom byl čert, aby to nebyl námět pro nový song. Pozdravuji tímto Etsuko a Maniho jako nový pár.  Krásnější (prozatímní) konec biografie skupiny jsme tu ještě neměli!

Chtěl bych z celého srdce poděkovat Manimu Neumeierovi, nejmilejšímu člověku, kterého znám. Pomáhal mi trpělivě při sestavování této story. Je úžasné, že existují takoví hudebníci. Prosím, zůstaň takový!
Další velké díky patří ”Papa Bearovi”, za to, že jsem mohl použít jeho manuskript k výborné knize ”33 Jahre High Times Mit Guru Guru”. Doufám, že toto dílo bude opět vydáno, neboť je tam vše detailnější a přesnější. Knihu si GURU GURU vrchovatě zasloužili.  
Nesmím také zapomenout na Tai M.Lüdickeho, jehož fotografie věrně zachycují ducha 70.let. Bude-li zájem, je ochoten je prodávat fanouškům. Kontakt je přes jeho webové stránky.   
Jsem nesmírně vděčný ”našemu člověku” panu Genu Fujitovi, že udělal tolik pro GURU GURU a německý rock vůbec.
Nakonec bych rád poděkoval Detlevu Schmidtovi a Michaelu Schmitzovi z Inside Out Music, kteří pokračují ve vydávání cédéček GURU GURU!

Prameny: vlastní archiv, archiv časopisu German Rock, manuskript ”Papa Beara”,  archiv Maniho Neumeiera, různé světové lexikony, časopisy Musik Express a Sounds, různé lokální noviny.

Kurt Mitzkatis (29.8.2005)

Dále přispěli:
Carsten Agthe, Manfred Hobl, Björn Munz, Wolfgang Pokall, Klaus Unland

( překlad Ilona 2007, jazyková úprava Svoboda Vlad.2007)


Guru Guru - diskografie


UFO (1970)
Hinten (1971)
KanGuru (1972)
Guru Guru (1973)
Don't Call Us We Call You (1973)
Dance of the Flames (1974)
Mani und Seine Freunde (1976)
Tango Fango (1976)
Globetrotter (1977)
Live (Live, 1978)
Heydu (1979)
Mani in Germani (1982)
Neue Streiche (1983)
Jungel (1987)
Shake Well (1993)
Guru Guru 98 Live - 30 Jahre Live (1995)
Wah Wah (1995)
Moshi Moshi (1997)
2000 Gurus (2000)
Essen 1970 (Live, Released 2003)

Compilations/Other Releases
Uncuts (1974)
Guru Guru/Ula Trepte (1995)
Spaceship - The Best of Part I (1996)
The Very Best of Guru Guru (1999)


 

About Us | Contact Us | ©2007 Mládek Zdenek