Music archiv - Class Rock

Hoelderlin ( Hölderlin)


HölderlinMoje známost se skupinou HOELDERLIN započala, když jsem v jednom krámku objevila desku HOELDERLIN - LIVE TRAUMSTADT. Protože na obalu vedle běžných rockových instrumentů byly zobrazeny varhany a viola, dva nástroje, které miluji, tuto desku jsem si koupila. Když jsem si potom dvojalbum doma poslechla, byla jsem úplně ohromena. To byl počátek mé dlouholeté lásky k této skupině. Vše, co jsem si po tomto hudebním zážitku později poslechla, nebylo s hudbou HOELDERLIN ani zdaleka srovnatelné.
Bratři Christian a Andreas von Grumbkow započali s hudbou v roce 1963, kdy založili beatovou skupinu BEATKIDS. Hráli přejaté věci od BEATLES, ROLLING STONES a SHADOWS.


V roce 1965 přešli na blues. To se již jmenovali ACTION ISSUE BLUES BAND a do skupiny nastoupil i mladší bratr Joachim von Grumbkow, který hrál na keyboard a flétnu. Christian vedle kytary hrál i na trumpetu.
V roce 1970 začali bratři bez Andrease, ale společně s Nanny de Ruig, pozdější ženou Christiana von Grumbkowa, a dalšími doprovodnými hudebníky hrát anglický a americký folk-rock. Kopírovali kompozice od Neila Younga, Stephena Stillse, FAIRPORT CONVENTION, PENTANGLE a především TRAFFIC. Od listopadu 1970 začali vystupovat pod jménem HOELDERLIN.Hoelderlin
V květnu 1971 skupinu doplnili Christoph "Nops" Noppeney (klasicky vzdělaný klavírista, houslista a flétnista) a student sociálních věd Peter "Kassim" Käseberg, který hrál na akustickou kytaru, baskytaru a velmi dobře zpíval. Poslední posilou byl bubeník Michael Bruchmann, který předtím hrál s "Kassimem" a Joachimem von Grumbkowem v amatérské rockové kapele HARRY VAN MILTON GROUP repertoár od CREAM, Hendrixe a TRAFFIC.
Joachim von Grumbkow hrál na cello, flétnu, akustickou kytaru, klavír, varhany a mellotron, bratr Christian obsluhoval elektrickou kytaru a Nanny de Ruig zpívala a tančila. Texty byly zpočátku ovlivněny pracemi básníka Friedricha Hölderlina, podle něhož se skupina pojmenovala. Později psali vlastní texty převážně Christian a Peter "Kassim" Käseberg. Šlo o kritické songy, neboť hudebníci byli toho idealistického názoru, že mohou s HOELDERLIN změnit svět.
V srpnu 1971 uzavřeli smlouvu s firmou Ohr a v lednu 1972 začali ve studiu Dietera Dierkse pracovat na svém prvním albu.

V jednom interview na podzim 1979 Christian zavzpomínal:
"Ještě jsme nezkoušeli ani tři měsíce, a již jsme dostali nabídku nahrát desku. Jak na nás přišli, nikdo neví. V každém případě jsme se odebrali do studia Dietera Dierkse a nahráli první album HÖLDERLINS TRAUM. S německými texty, cellem, houslemi, flétnou, kytarou, klavírem, křídlem, mellotronem, baskytarou, bicími, atd. Byl to malý orchestr. Zažili jsme úžasné chvíle při nahrávání a natočili naši nejlepší věc. Bohužel deska již není. Je totálně vyprodaná! Téměř každý týden dostávám objednávky z Japonska, Austrálie, Číny a od lidí, kteří chtějí album koupit i za tu nejvyšší cenu. Nabídky jdou až do 100 dolarů."

"Hudba na této desce mi připomíná práce od Johna Martyna", sdělil hudební publicista Peter Moser americkému magazínu Eurock. A Nanny je v tomto časopisu nazývána německou Sandy Denny.
Hlas výborně koresponduje se zasněnými melodiemi, které se dají popsat jako druh folk-rocku. I když jsou použity elektronické nástroje jako varhany a mellotron, hudba zní velmi akusticky.

Christian von Grumbkow:
"Naši hudbu bych nazval symfonickým folk-popem nebo je to možná klasikou ovlivněný folk-rock. Našimi hlavními nástroji byly po dlouhou dobu housle, cello a flétna."

Deska se velice dobře ujala a kritici byli nadšeni. Aachenský zpravodaj ji popisuje jako "řádně zkomponované a dobře interpretované album". Texty byly na jedné straně společensky kritické, jako "Peter" a "Wetterbericht", a na druhé straně lyrické a zasněné.
Hudba HOELDERLIN, zabývající se německou kulturou a interpretovaná klasickými nástroji, se brzy stala legendou. Skupina hojně koncertovala a v roce 1973 odehrála téměř 90 koncertů. Muzikanti někdy vystupovali společně s düsseldorfským lyrikem Niklasem Stillerem. Všimla si jich také televize a vystoupili například v pořadu ZDF "Direkt" nebo v relaci "Probleme" stanice SWF/BR. Ve stejném roce se poněkud změnil sound skupiny. Akustické kytary a romantická smyčcová dueta byla obohacena o tvrdě rockující varhany a houslová sóla. I texty se změnily - byl kladen větší důraz na politické a společenské problémy. Často se využívaly práce Bertolda Brechta, Ericha Frieda a H.C.Artmana. Hudebně se více improvizovalo a folkové elementy se pozvolna vytrácely.
Koncem roku 1973 se rozloučila Nanny de Ruig-Grumbkow, neboť byla těhotná. Skupina tím přišla o důležitého člena. Nyní měly u HOELDERLIN klíčové slovo improvizace a stoupl vliv skupin jako KING CRIMSON a GENESIS.
V lednu 1974 byla skupina hostem v kulturním magazínu ZDF "Aspekte" a o měsíc později uspořádala několik koncertů v německých věznicích. Březen byl ve znamení rockových festivalů v Dortmundu, Kasselu a Hannoveru a duben a květen strávili HOELDERLIN na německém turné. I když skupina hodně hrála, nenatočila toho roku žádné album. Důvodem bylo to, že se jejich texty neslučovaly s "hudbou radosti", kterou se objevitel a producent HOELDERLIN Rolf-Ulrich Kaiser pokoušel zpeněžit. Trvalo to až do 8.10.1974, kdy byla vypovězena smlouva s firmou Ohr.


O zkušenostech s Kaiserem řekl Christian:
"Tenkrát hodně pracoval se skupinami z undergroundu, které jsou ještě dodnes velice známé: TANGERINE DREAM, Klaus Schulze, WALLENSTEIN, atd. S jeho promoční kampaní jsme nebyli spokojeni. Chtěl z nás mít kosmické kurýry a vnutit nás některému z LSD apoštolů. To jsme v žádném případě nechtěli! Byli jsme sice na drogy zvědaví, ale nebyli jsme na nich závislí. Pak to šlo rychle. Přestal nás produkovat, neboť jsme měli na jeho vkus příliš politické texty. Ani práva na naši první desku nám nepředal. To byl skandál! Měli jsme špatnou smlouvu. Kaiser, sám bývalý žurnalista, prohlásil: "Musíme mít vlastní rockovou scénu" - a to se pokoušel prosadit. S pomocí právníků jsme se ze smlouvy dokázali vymanit, ale ztratili jsme tři roky. Až v roce 1975 jsme mohli nahrát další album."

Skupina začala pracovat na konceptuální desce, která měla být věnována německému básníkovi.

Christian von Grumbkow:
"Název FOR FRITZ byl ironickým věnováním Friedrichovi Hölderlinovi. Měl ukazovat náš odstup od velikána, který jsme důsledně dodržovali."

Německé texty a část hudby již skupina měla hotové, ale nová gramofirma Intercord/Spiegelei zamítla název i dvojjazyčný koncept.

Christian von Grumbkow:
"Neměli jsme energii bojovat s naším novým labelem a zkusili jsme jít jinou cestou. Produkci jsme si financovali sami a po dlouhém čekání jsme album nahráli ve studiu Connyho Planka. Poté jsme hotový produkt prodali gramofirmě. Se jménem jsme si nedělali hlavu, deska se prodávala pod názvem HOELDERLIN. Hráli jsme romantický rock. Na tehdejší dobu byla deska uvolněná a velice svěží, proto šla docela dobře na odbyt. Na pultech obchodů se prodalo přes 10.000 kusů. Najednou se vše rozhýbalo a stoupali jsme vzhůru. Jeli jsme do Švédska, Holandska, Dánska a Švýcarska. Úspěch byl velký a došlo i na rádio a televizní vystoupení."

Obal má na svědomí Christian von Grumbkow. Texty byly ve studiu přepsány do angličtiny, ale názvy zůstaly částečně německé. Dá se říci, že jde o klasické folk-rockové album. Tisk reagoval většinou pozitivně.

Jürgen Frey psal v časopisu Sounds:
"Kresba na obálce představující pohodového tlouštíka ležícího na lehátku mezi květinami, vás vizuálně připraví na hudbu, která vás na desce očekává. Hudba je hravá, bez agrese a bláznivých sól, bez artistních efektů, které by vás vystřelily z křesla. HOELDERLIN, společně s hostujícími muzikanty, dělají krásnou lidskou a příjemnou muziku."

Také Peter Moser byl druhou deskou HOELDERLIN nadšený. Nazval skladbu "Schwebebahn" malým mistrovským dílem. Jürgenu Freyovi zase připomíná jejich "dřívější hypnotizující songy".
O písni "I Love My Dog" napsal:
"Je to velice příjemné, když s překvapením zjistíme, že ty krásné hnědé oči, o kterých Christoph Noppeney s takovou láskou zpívá, patří pejskovi a ne nějaké lidské krásce. Altsaxofonové sólo s jazzovým nádechem, Zeuse B.Helda z BIRTH CONTROL, je krásnou tečkou na závěr."

Peter Moser nazval album "folky" a srovnával ho s deskami JETHRO TULL. Považoval ho "za zdařilou směs tradiční folkové hudby, klasiky a rocku, bez ztráty vlastního stylu". Na skladbě "Death-Watch-Beetle" se Jürgen Frey a Peter Moser neshodli. Frey napsal:
"Poslední 17,32 minut dlouhý opus byl na můj vkus příliš bezbřehý - některé pasáže se mi sice líbily, ale někdy jsem ztrácel nit. Skupina zbytečně opustila lyrický styl předchozích čtyř skladeb."
Naproti tomu Peter Moser nazval song hudebním aktem síly, který mu připomínal dřívější práce ELOY a to nejlepší z GENTLE GIANT.

Na jaře 1975 Peter Käseberg skupinu opustil, protože nebyl spokojený s jejím vývojem. Nový basista se jmenoval Hanz Bäär (Maahn), který krátce předtím se svým bratrem Wolfem Maahnem založil kapelu FOOD BAND. Na jarním turné skupina nového člena představila posluchačům.
V létě se v jednom pořadu ZDF mluvilo o krautrockových souborech a jako příklad byli uvedeni HOELDERLIN. Hudebníci byli k vidění také v televizním pořadu ARD "Szene 75", přesto je čtenáři časopisu Sounds zařadili jako nejpodřadnější skupinu roku.
V lednu 1976 začala skupina pracovat v Connyho studiu na svém třetím albu CLOWNS & CLOUDS. "Na desce s komplexní rockovou hudbou s napojením na orchestrální surrealismus", jak ji v tisku označil Christian von Grumbkow.
Bylo to konceptuální album s výpravnými texty, které se točí kolem cirkusů, blázinců a klaunů. Na desce hostoval saxofonista Jörg-Peter "Büdi" Siebert (ex PUPPENHAUS), který byl vždy přítomen na důležitých vystoupeních souboru. Hudba byla ovlivněna jazz-rockem. Songy byly tematicky rozděleny na dvě strany. A-strana nese název CLOWNS a zaobírá se senzacemi z cirkusového prostředí a blázinců. Skladba "Mad House" je okořeněna syrovým saxofonovým sólem. Při poslechu songu "Circus" stačí jen zavřít oči a ocitneme se v aréně.

"Cikánské housle nás uvedou do děje a posluchač je náhle obklopený křičícími a tleskajícími lidmi. Klauni a tancující medvědi zaplňují arénu, vše je velice sugestivní. Skladba je rozdělena na tři části: "Tango Milli", "Marching" a "Sensations". Velký stan představuje svět."
(Peter Moser, časopis Eurock)

B-strana se jmenuje CLOUDS. Obsahuje povznášející hudbu s flétnami a s výborným saxofonem "Büdiho" Sieberta, který hraje i na perkuse. Na této straně se hodně improvizuje (Büdi nebo Nops a Christian velice hezky ve skladbě "Phasing"), je to nový vrchol díla skupiny HOELDERLIN. Poprvé se spolupracovalo s producentem Karl-Heinzem Bochertem, který byl zodpovědný také za aranžmá.

O spolupráci říká Christian:
"Karl-Heinz byl pro vznik desky důležitý. Rychle se zapracoval, i když to byla jeho první produkce. Již měsíc před nahráváním s námi spolupracoval při zkouškách. Bez něho by deska určitě vypadala jinak a hůře."

Obal zdobí opět akvarel od Christiana von Grumbkowa. Ten k tomu podotýká:
"Téma bylo dané. Ukázali jsme na jedné desce dvě různé hudební polohy. Na jedné straně to bylo kompaktní songy s výpravnou story jako "Mad House" nebo "Circus". Tuto stranu jsme nazvali CLOWNS, neboť texty s tímto tématem souvisí - buď v přeneseném smyslu nebo se opravdu jedná o klauny v cirkusu. Druhá strana CLOUDS s kusy jako "Streaming" nebo "Phasing", připomíná pohyblivé mraky. Z toho důvodu název alba CLOWNS & CLOUDS. Bylo jasné, že se na obalu objeví mráčky a klaun."

Deska byla přijata pozitivně. Hodně se hrála v rádiích a kromě hodinového vystoupení ve švýcarské televizi se HOELDERLIN objevili celkem osmkrát na německých TV kanálech.
V květnu 1976 představil Südwestfunk v pořadu Pop-Shop-Spezial kompletní CLOWNS & CLOUDS a kritika Dietharta Schlegela byla tak pozitivní, že psal jen v superlativech.

Christian von Grumbkow:
"Po zveřejnění CLOWNS & CLOUDS na jaře 1976 nás kontaktovali lidi od televize. Album se objevovalo v hitparádách, dostávali jsme mnoho nabídek na koncerty a objevovali jsme se v různých rozhlasových pořadech (Talk Show - Bayrischer Rundfunk, Live - Mitschnitte, Pop-Shop - SWR 3), u všech důležitých rádií - začalo se to kupit."


1.května hráli HOELDERLIN se SCORPIONS a GURU GURU na ledním stadionu EV Füssen. Podmínky nebyly zrovna jednoduché. Festival začal až v 19 hodin a teplota se pohybovala kolem bodu mrazu. SCORPIONS hráli jako první, poté nastoupili HOELDERLIN. Vystoupení bylo kratší, avšak skladby byly hrané s téměř dvojnásobnou rychlostí. Christoph Noppeney nasadil takové tempo, jako by chtěl nahradit chybějící topení. Při dalším vystoupení v Ulmu skupinu posílil Büdi Siebert, neboť je ještě čekala náročná vystoupení v Hamburku, Berlíně a Mnichově. Na festivalech v Heide u Mannemeru a na Jugendvolkfestu v Ingoldstadtu zjistila skupina podle počtu diváků a jejich reakcí, že patří mezi německou rockovou prominenci. Po SCORPIONS měli HOELDERLIN více live vystoupení, než jakákoliv jiná německá skupina!
Na přelomu let 1976/1977 spolupracovalo Michael Bruchmann(bicí, perkuse), Hans Bäär(bas, kontrabas), Christian von Grumbkow(kytara, banjo), Joachim von Grumbkow(klavír, klávesové nástroje) a Christoph "Nops" Noppeney(akustická kytara) na debutním albu zpěvačky Iny Deter.

Christian von Grumbkow:
"Ina nás navštívila a chtěla nás jako doprovodnou skupinu. Milovala HÖLDERLINS TRAUM. Byla to příjemná spolupráce a některé skladby byly velice často vysílány v rádiu. Dobře jsme vydělali a upevnili si pozici jako studioví hudebníci."

Koncem roku 1977 hrál Christoph Noppeney na violu v songu "Space Cake" na sólové desce ZEUS AMUSEMENT od Zeuse B.Helda. Nebylo to poprvé co někdo z HOELDERLIN vypomohl. Již v roce 1972 hrál Joachim von Grumbkow na cello na albu ZEIT od TANGERINE DREAM.
V lednu a únoru 1977 skupina absolvovala evropské turné a navštívila i Švédsko.

Christian von Grumbkow prohlásil v interview:
"Naše hudba byla velice dobře přijata. Radioprodukce s Büdi Siebertem pro švédský rozhlas a koncerty v Göteborgu byly vrcholem. Chodilo na nás i intelektuální publikum, převážně studenti. Pak přišel rok 1977 a turné po Skandinávii a Německu. Byl to hrozný začátek zimy. Onemocněl jsem a už jsem prostě nemohl. Byli jsme stále na cestách. Udělali jsme 7 televizních produkcí, 11 radiovysílání a asi 130 koncertů. A když má rok jen 365 dní a máte ženu a dvě děti, je to k zbláznění. Psychický a fyzický stres jsem nevydržel. Neměli jsme již rezervy. Skupina stála těsně před rozpadem. Houslista chtěl vystoupit, můj bratr již neměl chuť hrát a já už neměl sílu. Právě když jsem chtěl soubor rozpustit, kdosi mi zavolal: "Hledáte hudebníky? Znám španělského kytaristu, ten by se vám hodil". Byl to Pablo Weeber od GURU GURU. Zkontaktovali jsme ho, on přišel, podíval se a hrál. Vše O.K. Měl dobré nápady a hudebně mezi nás zapadal. Do hry přinesl více melodie a v každém případě vytáhnul skupinu opět nahoru. Hodně se cvičilo. Zkoušek jsem se většinou účastnil, avšak koncertování jsem se začal pomalu vyhýbat. Stával se ze mne manažer a mluvčí skupiny. Vlastně jsem taková děvečka pro všechno, to znamená, co se ve skupině kromě hudby stane, za to jsem zodpovědný - texty, obaly, vystoupení, vybavení i média. Samozřejmě se ale zúčastňuji studiových nahrávek."

Kromě toho Christian pracoval po léta jako docent pro umělecké procesy a tiskovou techniku na Folkwang-Hochschulle v Essenu. Pořádal také semináře o rockové hudbě pro učitele základních a středních škol. Byla to těžká doba pro skupinu, která ještě stále pracovala velice demokraticky.

Christian von Grumbkow:
"Náš zvukový inženýr má stejný plat a stejné slovo jako všichni hudebníci včetně mě. I ti čtyři roadies ... Když mají nápady, diskutuje se se všemi. Nemáme autoritativní strukturu. V létě 1977 jsme se odebrali do Delta-Acoustic-Studia k nahrávání naší čtvrté desky RARE BIRDS. Naším producentem byl Angličan Cedric Beatty, který pracoval i s GONG a Lou Reedem."

Hudba byla rytmičtější a rockovější a nové album bylo srovnáváno s produkcemi SOFT MACHINE, CARAVAN a KING CRIMSON.


Christian von Grumbkow:
"Na této desce jsme se poprvé pokusili textově vyjádřit své osobní pocity, jako například ve skladbách "Before You Lay Down" a "Rough And Thorny". Autorem hudby byl Pablo Weeber. Pablo byl náročný, ale ne příliš kooperativní. Byl také zodpovědný za instrumentálku "Necronomicon". I když je dle mého mínění Michael Bruchmann prvotřídní bubeník, na tomto titulu bubnoval Manfred von Bohr (BIRTH CONTROL, ex-EMERGENCY). Ve "Sky Lift" přistává na Zemi zvíře nebo zvíře-stroj z jiné planety, já nastoupím a odletím s ním do jiné galaxie. Mám zvláštní pocity, které se v tomto songu snažím vyjádřit. "Häktik Intergaläktik" je vlastně akusticky interpretovaný comics "Little Nemo In Slumberland" - jak jsem viděl obrázky já svýma očima.
Obal vzniknul takto: ptáček je symbolem pro sen, fantasii a kreativitu, žena pro lidstvo. Z vlasů ženy vyrůstá ptáček, který představuje vědomí - jakýsi vrchol ledovce. Větší díl - podvědomí - se nachází skryt pod vodou. Tímto tématem se zaobírají především songy "Rare Birds" a "Sun Rays", ale i ostatní kusy."

Na podzim 1977 skupina představila nové album na německém turné s pódiovou show, které dominoval obrovský pták. V přestrojení ho ztvárňoval Christoph "Nops" Noppeney a silně připomínal Petera Gabriela ze starších show GENESIS. Kromě toho skupina pracovala s 4,5m vysokým plátnem.

"Na to se už dá promítat všechno možné. Dle charakteru hudby používáme odpovídající světelné efekty nebo diapozitivy. Máme projektory, které mohou ukázat pódium virtuálně a trojrozměrně. Na příštím turné budeme zřejmě pracovat i s filmy. Chceme použít při stavbě pódia i menší plátna se speciální projekcí, aby vše působilo ve třech dimenzích."
(Christian von Grumbkow)

Koncerty z 24. a 25.října z Wupertaler Opernhaus byly sestříhány pro živé dvojalbum. Live koncerty byly plné dynamiky, nápadů a radosti ze hry. Přesto Pablo Weeber skupinu koncem roku 1977 opustil.

Christian von Grumbkow o něm řekl:
"Nový kytarista byl zvláštní člověk, jako Španěl měl problémy se zimou a policejními kontrolami v Německu. Byl velmi tvrdohlavý. Tenkrát se stala ta věc s únosem, který měla na svědomí Schleyer Baader-Meinhofova banda, a tak ho nejméně dvacetkrát kontrolovala policie. Vztek si potom vyléval na nás. Po turné od nás odešel, měl toho plné zuby. Možná to teď zní trochu negativně. Řekl bych ale, že skupině pomohl získat novou identitu. Zavedl profesionální metodu práce. Ale lidský nebyl, šel přes mrtvoly, když chtěl prosadit svoji hudbu a své představy. Proto je RARE BIRDS, i když krásná, trochu smutná deska. Není taková, jak jsme si ji představovali. Zaznamenává ale pocity, které jsme měli, když vše stálo před rozpadem. Je to upřímný dokument doby."

Počátkem roku 1978 vyšla deska s titulem HOELDERLIN - LIVE TRAUMSTADT. TRAUM (Sen) poukazuje na první album, STADT (Město) je podle starší, dosud jen na koncertech hrané hoelderlinské klasiky jménem "Die Stadt" s dnes již legendárním sólem Christopha "Nopse" Noppeneye. Michael Bruchmann na tomto díle dokazuje, že je prvotřídní bubeník. Dvojalbum nabízí nádherný přehled hudby HOELDERLIN. Obsahuje vedle starých songů jako "Schwebebahn" téměř celý repertoár z CLOWNS & CLOUDS a k tomu nové tituly "Häktik Intergaläktik" a "Sun Rays" z alba RARE BIRDS. Vedle živě provedeného songu "Die Stadt" nalezneme i druhý nový titul "Soft Landing", který vznikl během vystoupení.

"Na LIVE TRAUMSTADT jsme zařadili tituly, které byly dobře zahrány a dobře nahrány. Z nového LP jsme vynechali "Sky Lift" a "Before You Lay Down", neboť nezněly moc dobře. Také to bylo možná proto, že nás chtěl Pablo po skončení turné opustit."
(Christian von Grumbkow)

Čtenáři časopisu Sounds počítali album mezi tři nejlepší německé rockové desky tohoto roku. Prodalo se na 30.000 exemplářů dvojalba - ve srovnání s ostatními LP deskami skupiny, kde bylo od každé prodáno tak 10.000 kusů, je to dost. Kromě toho byla skupina ohodnocena jako nejpodceňovanější skupina roku. HOELDERLIN - LIVE TRAUMSTADT je konečným bodem vývoje skupiny.

Ještě jednou Christian von Grumbkow a dvojalbu:
"Na LIVE TRAUMSTADT se to, ve srovnání s RARE BIRDS, řádně rozjede. Ukazuje HOELDERLIN tak, jak skupina na koncertech vždy zněla a bude znít - nápaditě a vzletně. Byli jsme s touto deskou najednou uznáváni i mezinárodně a všude jsme obdrželi dobré kritiky. Můžeme se na LP dívat jako na milník německé rockové historie."


Za Pabla Weebera přišel Thomas Lohr, který byl absolventem hudební konzervatoře v Darmstadtu.
Christian o něm řekl:
"Tommy hrál šest let v různých US-vojenských klubech ve frankfurtském okolí. Má hodně rutiny a náš repertoár se naučil během tří dnů."

Nový kytarista se představil na jarním turné 1978, ke kterému patřilo i vystoupení na Folk-Rock-Festivalu ve Schwenningenu. (Ve stejné době pořádal Christian von Grumbkow v Remscheiderském muzeu výstavu svých obrazů. Polovina jeho děl byla prodána a to ukazuje na kvalitu jeho akvarelů). Na podzim byla skupina opět na turné.

Časopis Concert Journal (10/11, 1978) komentuje:
"Z lehce zasněné rockové skupiny se stal sebevědomý a kritiky a publikem oslavovaný gigant. HOELDERLIN ví, co posluchačům dluží: hodně hudby - perfektní a originální, sóla, hodně světel a skvělý zvuk. Vedle nejnovějších songů uvádějí i starší čísla jako "Phasing" nebo "Streaming", lyrické tóny kombinují s tvrdým rockovým soundem. Z "Madhouse" vznikla pantomima, ve které exceluje Nops Noppeney v dědečkovském oděvu a v strašidelné masce. Kouřící cigaretu a kulhající si může vykřičet duši z těla a v publiku vzbuzuje neklid. K tomu spouští Tommy Lohr své ďábelské kytarové sólo."

28.10.1978 skupina vystoupila v televizním pořadu Pop 78, kde s úspěchem představila svůj nový song "Gentle Push". Poté Christoph Noppeney od skupiny odešel, neboť studoval medicínu a neměl již čas na hraní. (Dnes pracuje jako dětský lékař a hudbu provozuje pouze ve svém volném čase.)

Michael Bruchmann skupinu opustil 31.12.1978 a k tomuto rozhodnutí se vyjádřil:
"Očekávají mě státní zkoušky - během svého účinkování v HOELDERLIN jsem studoval na vysoké hudební škole v Kölnu bicí nástroje. Manželka porodila naše první dítě, takže jsem se začal živit jako učitel hudby."

(Michael pracoval do roku 1981 jako studiový hudebník na volné noze a do roku 1995 jako učitel hudby v hudební škole v Neuss a ve Wuppertalu.)


Novými členy HOELDERLIN se stali Rüdiger Elze(kytara) a Eduard Schicke(bicí), který předtím založil trio SCHICKE, FÜHRS & FRÖHLING. Obě skupiny si prokazovaly vzájemné sympatie a obdiv. Společně s Joachimem von Grumbkowem(keyboards, zpěv), Hansem Bäärem(baskytara a zpěv), Tommym Lohrem(synthesizer, kytara, zpěv) a Christianem von Grumbkowem pracovali v květnu a červnu 1979 ve studiu Connyho Planka na nové desce s titulem NEW FACES.
I zde jsou hosté: Bernd König(zpěv) a Büdi Siebert(flétna) a bývalí členové Christoph Noppeney(zpěv) a Michael Bruchmann(bicí). Deska převážně bazíruje na kompozicích Christopha Noppeneye a textech Christiana von Grumbkowa.
Na albu je viditelná změna stylu - především kvůli Rüdigeru Elzemu: "Ty staré desky nemohu poslouchat, jsou na nich jen sračky."

O novém hudebním směřování říká Christian:
"Nový koncept vypadá tak, že již nechceme hrát jazzem orientovaný rock, ale jednoduchý, přímý, melodický rock, který se dobře poslouchá a je upřímný a ne příliš intelektuální. Měli jsme dříve příliš vysoké nároky. Nebylo to publikem, ale námi samými. Tvořili jsme podvědomě jako studenti hudby. Dnes hrajeme pro zábavu. Staráme se méně o kritiku a vycházíme vstříc našim posluchačům. Co říkají kritici nás nezajímá. Jsou to většinou frustrovaní lidé nebo mudrci s vědeckými názory a nesplnitelnými požadavky. Nemělo by se tolik kritizovat. Hudba by se měla brát jako dobrá zábava a ventil k uvolnění ze stresů všedního dne."

Gramofirma razí heslo: "Šedá myš HOELDERLIN již neexistuje" a podporuje prodej nového alba 403 velkoplošnými inzercemi ve 30 městech. Produkce Davida Hutchinse je velkolepá. Obal tentokrát vypadal úplně jinak, neboť práci na něm převzala profesionální reklamní agentura z Düsseldorfu, která nechala udělat termografická fota hudebníků. Taková reklamní kampaň působila i na média a tak se zase vše jednou točilo pouze kolem NEW FACES. Nová hudba je nadčasová a přímá.

Musik Express mimo jiné napsal:
"Noví členové vnesli do skupiny nové vlivy: více rytmu, taneční aranžmá, kytarová sóla, a to vše ve výborném kontrastu. Nopsův hlas, singl "Somebody´s Calling", vše pasuje k současnému trendu - směsi rocku, diska a funku. NEW FACES není podbízivý krok k publiku, není to výprodej. Blahopřejeme!"

O následujících vystoupeních řekl Christian von Grumbkow během nahrávání alba NEW FACES:
"Pracujeme v přestrojení a s pantomimou. Jsou to věci, které nás baví a zdůrazňují podstatu skladeb. Kontakt s publikem je volnější a přímější. Nesmí to být nudné. Myslím, že není dobré, když se rocková hudba prezentuje jako divadelní představení. Hudebně jsme přidali nové aspekty, avšak naši minulost nebudeme zastírat. Skladby z našich starších desek máme nadále na programu. Nebudeme ale již dělat dlouhé improvizace a nebudeme mít houslistu. S novým bubeníkem Edem Schickem bude tato linie ještě více zdůrazněna. Christoph Noppeney nevidí smysl hrát na housle a být na pódiu. Zjistil, že vlastně bude starý, než lidi poznají, jakou dělá dobrou hudbu. Napsal několik skvělých kousků pro toto nové album a zřejmě občas vystoupí jako host, ale už nic víc. Chce studovat medicínu. S novými lidmi jsme nalezli i nové cíle. Chceme hrát hudbu pro široké masy, ale také pro otevřené hlavy."

Skupina nadchla na podzimním turné 79, bez Tommyho Lohra a s novým zpěvákem Berndem Königem. V tisku se objevují chvalozpěvy jako: "úžasná rocková show" (NRZ) nebo "famózní, perfektní hudba" (Nürnberger Nachrichten). Music Magazin věnuje kapele 16-ti stránkovou obrazovou reportáž a uvádí, že Bernd König je prvotřídní showman.
Bez Rüdigera Elze vyjíždí skupina v roce 1980 na své další koncertní turné. V obsazení: Bernd König(zpěv, keyboards, pantomima), Joachim von Grumbkow(keyboards, zpěv), Tommy Lohr(kytara, zpěv), Hans Bäär(baskytara, zpěv) a Eduard Schicke(bicí) předvedli 40 koncertů, které byly velice dobře navštěvovány. V mnichovském Olympia parku shlédlo skupinu na 8.000 lidí a hamburská Markthalle zažila 5 přídavků. Italská televize chce skupinu angažovat k uvedení alba NEW FACES na svém nejsledovanějším kanálu. Posledních 30 koncertů je totálně vyprodáno a tisk píše chvalozpěvy.

"Struktura jejich písní je stále ještě mnohovrstvá. Melodické kontury se prolínají s rockovou dynamikou a průzračnými sóly. Skupina se na své cestě do budoucnosti ubírá mílovými kroky."
(Stuttgarter Nachrichten 28.2.1980, Peter Wolf)

"S novými členy přišel čerstvý rockový vítr. Jejich skladby jsou bez agrese, svěží a s krásnými melodiemi. V jejich nynějším programu lze vysledovat hudební vývoj HOELDERLIN. Od dřívějších kompozic, které byly náročně aranžovány, přešli k songům, které připomínají nejnovější struktury GENESIS."
(Nürnberger Nachrichten)


Hudebníkům kolem zpěváka a showmana Bernda Königa je předvídána mezinárodní rocková kariéra, ale bohužel vše dopadlo jinak ...
Zřejmě proto, že pro plánované album u společnosti Intercord/Spiegelei nenahráli nejlepší materiál. Rozhodli se ponechat ty nejlepší věci, ale přesto byla poslední LP deska FATA MORGANA bez inspirace a postrádala jednotný koncept. Skupina na ní působí vyhořele. Na přání gramofirmy se opět vrátili k němčině, ale nebyl to moudrý krok. Spolupracovali opět s Davidem Hutchinsem a jako hosté byli přizváni bubeník Rüdiger Braune (který později s Hansem Bäärem, Rüdigerem Elzem a Uwem Fellensiekem založil skupinu KOWALSKI) a saxofonista Wolfgang Schubert. I když byla deska ve srovnání s předchozími díly inteligentní a nápaditá, přesto propadla. Dle mého mínění ale není zase tak špatná. Refrény jsou dobře vystavěny a songy jako "Hallo", "Manchmal" a "Kamikaze" se příjemně poslouchají.

Konec skupiny nastal, když se Tommy Lohr připojil ke kapele BEATLES REVIVAL BAND. S touto skupinou hrál až do roku 1983, poté se stal úspěšným studiovým hudebníkem a skladatelem filmové hudby ve Frankfurtu. Jedno z jeho vyjádření o minulosti s Christianem znělo: "Christiane, to jsi nevěděl, že budeš z hudby nešťastný?"
Christian von Grumbkow pracuje dál jako učitel malířství a především jako malíř, který často vytavoval po celé Evropě i USA.
Nanny de Ruig udělala kariéru jako malířka a tanečnice. Dnes učí umělecké předměty žáky s psychickými problémy v jedné škole ve Wuppertalu.
Joachim von Grumbkow pracoval jako architekt v Kasselu a Wuppertalu, zemřel v roce 1990.

Eduard Schicke se stal majitelem diskotéky v Oldenburgu.
Hans Bäär se vrátil k civilnímu jménu Hans Maahn a spolupracoval s řadou umělců jako je Gianna Nannini, Wolf Maahn, Fred Banana, Gerd Köster, Tommi Engel, Joachim Witt, Anette a Inga Humpe, či Marianne Rosenberg. Žije v Bergischen Landu.
O Berndu Königovi a Rüdigeru Elzovi jsem nic nezjistila.
Baskytarista Peter Käseberg žije a pracuje civilním zaměstnáním v Ruhrgebietu. Jeho bratr Joachim, roadie a příležitostný kytarista HOELDERLIN, je dnes organizátorem rockových koncertů a žije se svou rodinou ve Wuppertalu.
Co dělají ostatní roadies není známo, ale měli by být zmíněni, neboť byli bráni jako právoplatní členové skupiny. Za všechny jmenujme alespoň Michaela Schmitze, Günthera Jäckla a Mitsu.

Prameny: Různé rockové lexikony, noviny a hudební časopisy, rozhovory s Christianem von Grumbkowem a materiály z jeho archivu.
Fotografie: Soukromý archiv Christiana von Grumbkowa a fota z tisku.
Příspěvky do textu: Kurt Mitzkatis a Christian von Grumbkow, Stephan Schelle, Heiko Weisbach.

Renate Methöfer


Nostalgie a perspektiva


Díky této story se sešli bývalí členové HOELDERLIN, podívali se společně na televizní pořad "30 let Hoelderlin" a popřemýšleli, co by se dalo podniknout do budoucna ...
Bylo to bezvadné, zvláštní a dojemné po té době se setkat a společně zavzpomínat na těch deset (1970-1980) tvrdých, ale úspěšných let. Vyhrabalo se spousta vtipů, zážitků a takřka zapomenutých detailů: "Víš jak tenkrát ...! Pamatuješ ještě tu show v ...? Co děláš teď? Jak se ti daří? Co dělají děti? ... "
Takové setkání se vlastně neliší od třídního srazu, ... jen jsou tu viditelné produkty (LP, CD, novinové články, plakáty, TV sestřihy, atd.). To vše se válelo v bytě Christiana von Grumbkowa a vše bylo s radostí a zvědavostí pročítáno, prohlíženo a pouštěla se k tomu titulní skladba z alba RARE BIRDS - oblíbený song všech přítomných.
V průběhu večera se všichni hodně nasmáli a hodně si vyříkali. A teď to, co chce vědět každý: vznikne ještě nějaká hudba od HOELDERLIN?
Abychom to nenapínali: Dr.Christoph, "Nops" Noppeney a "Bäär" Maahn se domluvili, že si výsledky své sólové kreativity vzájemně zahrají ve studiu, roztřídí je a posoudí. Je možné, že z toho něco vznikne ...

Víc nemůžeme a ani bychom neměli prozrazovat. Od teďka se chceme setkávat častěji, staré hádky byly zapomenuty a ani jiné zášti mezi ex členy HOELDERLIN již neexistují. Bylo krásné to zažít! Za to, že se toto setkání vůbec uskutečnilo, bych rád poděkoval Kurtu Mitzkatisovi z German Rocku. Bez jeho iniciativy bychom byli minimálně o jeden krásný den v našem životě chudší.
(Christian von Grumbkow)

Kurt Mitzkatis

1998, 2003 German Rock e.v. (25-September 2002)

/ překlad 2007 - Ilona, jazyková úprava V.Svoboda /


Diskografie


1972 - Hoelderlins Traum
1975 - Hoelderlin
1976 - Clowns and Clouds
1977 - Rare Birds
1978/79 - Hoelderlin Live - Traumstadt
1979 - New Faces
1981 - Fata Morgana

1972
de Ruig, Nanny - v
Noppeney, Christoph "Nops" - violin, bratsche, piano, flute
Käseberg, Peter-Kassim - b, g, v
Bruchmann, Michael - d, perc
Grumbkow, Jochen von - cello, querflöte, g, piano, org, mellotron
Grumbkow, Christian (Grummel) von - g

1975
Bruchmann, Michael - d, perc
Christian von Grumbkow - Acoustic, electric g
Joachim von Grumbkow - piano, org, string vox, flute, clavinet, mellotron, v
Peter Käseberg - b
Käseberg, Joachim - g
Christoph Noppeney - viola, acoustic g, v

1976
Joachim von Grumbkow - Keyboards, v, cello
Christoph ‘Nops' Noppeney - Viola, acoustic g, v
Bäär, Hans - Bass, g
Christian von Grumbkow - g
Michael Bruchmann - d, perc

1977
Joachim von Grumbkow - keyb, v
Christoph ‘Nops' Noppeney - Viola, v
Weeber, Pablo - g, v
Hans Bäär - Bass
Michael Bruchmann - d, perc
Christian von Grumbkow - Lyrics

1988
Joachim von Grumbkow - keybinstrumente, v
Pablo Weeber - g
Michael Bruchmann - d
Christoph ‘Nops' Noppeney - viola, v
Hans Bäär - b

1989
Joachim von Grumbkow - piano, clavinet, organs, backing v
Elze, Rüdiger - g
Hans Bäär - b, g, v
Schicke, Eduard - d, perc
L'Ohr, Tommy - synth, g, v
Christian von Grumbkow - lyrics and motorics

1981
Hans Bäär - b, keyb, v
Jochen von Grumbkow - keyb, v
König, Bernd - keyb, v
Tommy L'Ohr - g, keyb, v
Eduard Schicke - d


About Us | Contact Us | ©2007 Mládek Zdenek