Music archiv - Class Rock

Strawbs


Strawberry Hill a folkové kluby


Cousins, HooperJednoho dne se v západním Londýně ve škole sešli dva mladíci. Jeden se jmenoval Dave Cousins a druhý Tony Hooper. Toho času, jako spousta jiných, i oni dva byli značně ovlivněni skifovým módním stylem z konce 50.let. (Tehdy prožíval své zlaté časy Lonnie Donegan. V hitparádách měl např. singl "Riding Island Line".)
Založili spolu jug-band, který pojmenovali GIN BOTTLE FOUR. Další dvojice, která přišla do bandu inklinovala spíše k blues, k folkové a bluegrassové hudbě - byli to Ewan MacColl a Peggy Seeger. Ty zase svou hudbou vyznamně ovlivnili kytarista Rambling Jack Elliott, Woodie Guthrie a jeden z čelních představitelů bluegrassu Bill Clifton.
Dave se rozhodl koupit si banjo. Brzy se stal jedním z nejrychleji a nejlépe hrajících muzikantů na tento nástroj v celé Anglii.
Dave Cousins strávil tři roky studiem statistiky na universitě v Leicesteru, zatímco Tony Hooper zůstával v hlavním městě, aby se vzdělával v elektrotechnickém směru. Kdykoliv Dave jel z fakulty domů, tak to bylo hlavně proto, aby přemluvil Tonyho, vzali kytary a společně vyráželi do klubů. Při jedné z těchto příležitostí, mohlo to být asi tak na podzim 1963, táhl Dave Tonyho přes Strawberry Hill. Zde se setkali s chlapíkem, který uměl skvěle hrát na mandolínu. Jmenoval se Arthur Phillips. Chvíli si spolu zahráli a to je přivedlo na myšlenku založit kapelu.
Jejich první vystoupení se odehrálo v zadní místnosti folkového klubu v Claphamu, provozovaném Russellem Quayeem a jeho ženou Hildou Symsovou. Na dotaz majitelů, jak se kapela jmenuje, Dave pohotově zaimprovizoval. Když zkouší v Twickenhamu v Strawberry Hill, mohli by tedy být známí jako STRAWBERRY HILL BOYS.


Od roku 1964 měli pravidelné bloky ve West London club i v blízkých okolních folkových klubech. Arthur Philips se nicméně rozhodl skupinu brzy opustit. Couisins a Hooper si vyhlédli a poté rekrutovali mladíka, který si říkal Talking John Berry. Berry hrál na double-bass a byl přívržencem stylu "talking blues". Někdy v té době také začali STRAWBERRY HILL BOYS produkovat hudbu citelně ovlivněnou americkou kapelou THE LIMITERS. John Berry byl s BOYS asi tak jeden rok. Poté co odešel, Dave a Tony pokračovali na čas jako duo a vystoupili na úplně prvním folkovém festivalu v Cambridge v roce 1965.
Od této doby si britský folk u posluchačů získával stále větší oblibu. Takřka týden co týden byly otvírány nové kluby a BOYS, nyní spíš známější jako STRAWBS, byli zde pravidelnými hosty. Byly to mimo jiné významné londýnské kluby jako jsou Troubadour v Earls Court, Les Cousins v Greek Street, Scots Hoose v Cambridge Circus a Half Moon v Putney. Jejich hlasy se staly důvěrně známými prostřednictvím různých folkových a bluegrassových relací vysílaných na radiu BBC.
V roce 1966 si Dave a Tony otevřeli vlastní klub, legendární White Bear v Hounslowu jen několik yardů od Daveova domu. Kromě upravených tradicionálů se pustili do tvorby vlastní produkce. Časem jejich tvorba zcela nahradila upravované tradicionály i bluegrassový materiál.


Kodaňský odrazový můstek


V době, kdy se poohlíželi po případných dalších spoluhráčích pro White Bear, narazili v Hampsteadu ve folkovém klubu na basáka Rona Chestemana. Ron - měl vlastní dopravní firmu - se ke kapele přidal v červnu 1967. Od tohoto data byl název skupiny změněn na STRAWBS již oficiálně. V průběhu léta toho roku se k triu připojila vycházející folková star, zpěvačka Sandy Denny. Uvažovali o možnosti natočení debutního alba v nahrávacím studiu v Kodani.
Dave ve své písni "Ringing Down The Years", kterou napsal po tragické smrti Sandy v roce 1978, vzpomíná na jejich první setkání v klubu Troubadour. Natolik ho tehdy zaujala, že ji okamžitě požádal, aby se ke STRAWBS připojila.
Kontakt na Kodaň zprostředkoval v Radiu1 DJ Tom Browne. Vzal pár pásků s demonarávkami Sandy, pořízenými v Cecil Sharp House a půjčil je Karlu Knudsenovi, šéfovi společnosti Sonet Records v Dánsku. Nahrávky obsahovaly části vystoupení Sandy se svým přítelem - pozdějším manželem Trevorem Lucasem.
Jednoduše vybavené studio bylo ve skutečnosti spíš jevištěm v kině. K nahrávání tehdy používali obyčejný 2-stopý aparát. Zaznamenaný materiál obsahoval první verzi písně "Who Knows Where The Time Goes", kterou si Sandy obzvlášť oblíbila.. Tuto píseň nahráli později i Fairport Convention a Judy Collins.
Spojení se Sandy nemělo však dlouhé trvání. Její sólová kariéra byla na vzestupu. Po společném albu s Alexem Cambellem a "přáteli" rychle následovala její vlastní sólovka, která měla velice kladný ohlas. Pak přišla celá řada sólových vystoupení. Později, v květnu 1969 se Sandy Denny připojila k Fairport Convention.

Sandy DennyEvidentní zájem o "kodaňské pásky" projevila později společnost Polydor. V Polydoru toužili vydat album, a to i navzdory skutečnosti, že STRAWBS už neměli zpěvačku (po odchodu Sandy s nimi abslvovala několik vystoupení Sonja Kristina z CURVED AIR), a že se rychle vrátili k tříčlenné mužské sestavě. A když ne materiál na album, chtěl Polydor alespoň singl. Trio tedy odešlo do studia a nahrálo "Oh How She Changed" a "Or Am I Dreaming".
Mezitím poslal Karl Knudsen pásky na své kontakty v Los Angeles, Herba Alperta a Jerryho Mosse v A&M. Tato okolnost dovedla v dubnu roku 1968 STRAWBS k prvnímu smluvnímu podpisu s vydavatelskou firmou.
Propagační materiály pro vydání "Oh How She Changed" - afgánské kabáty a pestré košile - byly údajně nápadem manažera Johna Gaydona.
V červnu 1968 byly dvě skladby vydány jako jejich první singl. (Kodaňské pásky byly ponechány v trezoru a později použity (po úspěchu písně "Part of Union" v roce 1973) k vydání alba "All Our Own Works" na labelu Pickwick. V roce 1991 album vyšlo pod změněným názvem na CD "Sandy and the Strawbs". Producentem byl Joe Boyd (Fairport Convention), který preferoval Sandy spíše než STRAWBS.


První album


Producentem singlů byl Gus Dudgeon, který společně užíval dům s Tonym Hooperem (a s většinou členů populární folkové skupiny THE SETTLERS). Dudgeon byl toho času hodně známý díky produkci mnoha velkých hitů Eltona Johna. A teprve na začátku své kariéry se u STRAWBS objevil coby aranžér Tony Visconti. Zajištěni tímto týmem, dala se kapela do nahrávání svého debutového alba, nazvaného jednoduše Strawbs. Dave
Přístup kapely k nahrávání byl vysoce ambiciózní. Do svých řad zvali široce různorodou škálu doprovodných muzikantů - Johna Paul Jonese(basa Led Zeppelin), Nicka Hopkinse(piano), Alana Parkera(kytara). V některých skladbách je tvorba obohacena o bohaté smyčce až 36 členného orchestru. K natočení písně "Tell me What You See In Me" dokonce vytáhli z jedné londýnské restaurace arabský soubor. Na obalu jsou pak tito muzikanti zvěčněni jako "Nosrati and his Arab Friends". Arabové neuměli anglicky a všechna jednání byla vedena kostrbatou francouzštinou. Některé materiály na albu byly předělávky z pásku, které nahrála Sandy Denny s Cousinsem a Hooperem. Všechno bylo provázané instrumentálními a mluvenými pasážemi.
Při přehrání dokončeného alba v A&M, zodpovědní zástupci společnosti propadli zděšení, že podepsali smlouvu s psychedelickou kapelou. Cousins a spol. byli požádáni, aby se vrátili do studia a část obsahu alba nahradili jiným materiálem.
Vyňaté záznamy se později objevily na privátně lisovaném albu -"The Strawberry Music Sampler No.1" . Vyrobeno bylo méně než 100 kopií za účelem vyhnout se UK "super" dani. Ve snaze povzbudit v tomto směru i ostatní umělce, rozeslali "The Strawberry Music Sampler No.1" hudebním vydavatelům a agentům.
Mezitím vydali Simon a Garfunkel album "Bookends", kde použili podobně propojené pasáže. Cousins a Hooper v konečné podobě alba neochotně upustili od propojení, zvlášť v úvodu písně "The Man Who Called Himself Jesus". Byl to jejich druhý singl, vydaný v listopadu 1968, který měl přemostit mezeru před vydáním dalšího alba. Píseň byla přezkoumána a byl vydán zákaz vysílat ji na BBC pro svůj kontroverzní náboženský obsah. Mluvenou pasáž k této písni nahrál herec Richard Wilson. První revidované album nakonec vyšlo v červnu 1969 a mělo u fanoušků i kritiků příznivý ohlas. Jediný nedostatek spočíval v tom, že i se všemi hostujícími muzikanty nebyli STRAWBS schopni předvést stejný zvuk i na jevišti.


Tony Cena prvního alba byla na tu dobu astronomická. Zvláště potom, když se vrátili do studia přepracovat songy tak, jak to žádali u A+M. Jejich další album Dragonfly, mělo být proto natočeno s mnohem nižším rozpočtem. Partnerství mezi Gusem Dudgeonem a kapelou začalo mít trhliny. Cousins o producenství alba původně jednal s Joe Byrdem. Uvažovali též o doplnění nového nástroje a Boyd navrhl cellistku Claire Deniz se kterou spolupracoval Nick Drake na svém prvním albu. Deniz se ke STRAWBS přidala v srpnu 1969 a krátce nato směřovala kapela do dánské Kodaně, aby ještě jednou ve studiu Ivara Rosenberga nahrávala.
Producentem alba Dragonfly byl nakonec Toni Visconti. Jeho přítomnost a práce již při nahrávání prvního alba učinila na kapelu velmi pozitivní dojem. Podněcoval Davea, aby dal do svých písních více osobitého feelingu a celkově dopomohl STRAWBS k výslednému soundu, který charakterizoval kapelu i v jejich dalších počinech.
Vyzbrojen teorií z hudebních učebnic, jal se Cousins napsat cellové pasáže pro Claire Deniz. STRAWBS již měli vybrány písně pro album i základní aranže pro dvě kytary, basu a bicí (zde vypomohl místní bubeník Bjarne Rostvold). Krátce po vydání alba Dragonfly si Claire Deniz uvědomila, že jí jako nepijící nekuřačce a vegetariánce životní styl STRAWBS dost dobře nevyhovuje a vrátila se k své klasické hudební kariéře.


Po albu Dragonfly provedl Cousins a Hooper několik změn v sestavě. Nejvýznamnější z nich bylo získání vysoce talentovaného hráče na klávesy Ricka Wakemana, absolventa Královské hudební akademie (Royal Academy of Music). Dále přišli John Ford a Richard Hudson. Nové složení skupině přineslo spíš více rockový sound nežli folkový.
"Just A Collection Of Antiques And Curious" bylo první nové album po změně sestavy. Natočeno bylo v Queen Elizabeth Hall. RickDočkalo se přízně posluchačů i kladné odezvy v hudebních periodikách. Stejně tak tomu bylo i u další LP desky s názvem "From The Witchwood". Poté se Rick Wakeman se STRAWBS loučí a připojuje se k Yes. Na jeho místo nastupuje Blue Weaver(ex-Amen Corner).
Další album "Grave New World" bylo již více komerční a díky tomu proniklo do hitparády. Tato okolnost však vedla k odchodu Tonyho Hoopera, který byl rozladěn výrazným posunem pryč od folkových kořenů. Přesto se však na albu objevily písně, např. "Queen Of Dreams", "New World" obsahující skvělé kytarové až psychedelicky znějící pasáže. Ve Fordově "Heavy Disguise" zase zní příjemný zvuk flétny podobný té Andersonově z Jethro Tull. Nejzajímavější kousek na druhé straně desky je Hudsonova "Is It Today, Lord?"
Na místo Hoopera přivedl Cousins svého starého přítele Dave Lamberta a vydal sólové album "Two Weeks Last Summer". V té době se také mohla skupina těšit z úspěchu svých prvních singlů "Lay Down" a "Part Of The Union". Druhá jmenovaná píseň od autorské dvojice Hudson a Ford byla útokem na moc Trades Unions, vycházejíce ze zkušenosti v době, kdy byli zaměstnáni v tamní továrně.
"Bursting At Seems" - další silné a vyjímečně úspěšné album.
Napětí mezi Cousinsem a Hudsonem s Fordem, které vyvrcholilo během amerického turné, vedlo k brzkému rozchodu. Hudson a Ford kapelu opustili, aby si založili vlastní.
Cousins dal dohromady nové složení. John Hawken (Nashville Teens, Renaissance, Vinegar Joe) a Rod Coombes (bubeník ze Stealer's Wheel), se stali novými členy STRAWBS. Další album, které vydali pod názvem "Hero And Heroin", v USA sklidilo úspěch, ale v UK zcela propadlo. K nahrávání následného alba Ghosts se vrátila cellistka Claire Deniz, vypomáhal zde i pěvecký sbor Charterhouse. Od roku 1975 se však STRAWBS ocitli v nezadržitelném propadu.

Zdenek Mládek 2007


Strawbs - discografie


1969 Strawbs
1970 Dragonfly
1970 Just a collection of Antiques and Curios
1971 From the Witchwood
1972 Grave New World
1973 Bursting At The Seams
1973 All Our Own Work
1974 Strawbs by Choice
1974 Early Strawbs
1974 Hero and Heroine
1975 Nomadness
1975 Ghosts
1976 Deep Cuts
1977 Burning for You
1977 Classic Strawbs
1978 Deadlines
1978 The Best of Strawbs
1987 Don't Say Goodbye
1990 Preserved Uncanned
1991 Ringing down the Years
1992 A Choice Selection of Strawbs
1993 The Strawbs' Greatest Hits Live
1995 Heartbreak Hill
1995 BBC in concert
1997 Halcyon Days (UK Release)
1998 Halcyon Days (US Release)
1998 Live Classic Rock Legend ( DVD / Video)
1999 Concert Classics
2000 The Complete Strawbs (Chiswick '98 Live)
2001 Acoustic Strawbs Baroque & Roll
2001 30 Years in Rock, Classic Rock Legends ( Boxset / Compilation)
2002 The Collection ( Boxset / Compilation)
2002 Tears And Pavan (An Introduction To Strawbs) Boxset / Compilation
2003 20th Century Masters - Millenium Collection ( Boxset / Compilation)
2003 Strawbs Live In Tokyo '75 / Grave New World The Movie
2003 Blue Angel 2003
2004 Acoustic Live In Toronto At Hugh's Room ( DVD / Video)
2004 Full Bloom, Acoustic Strawbs Live
2004 Deja Fou
2005 Live At Nearfest
2005 Painted Sky ( Live)
2006 Recollection ( Live)
2006 A Taste of Strawbs
About Us | Contact Us | ©2007 Mládek Zdenek