Music archiv - Žánry - Progress rock

80.léta - "Druhá vlna"

Druhá vlna ...stříbrný věk..."neo-progresive" (1980 - 1989)


Na sklonku šedesátých a v první polovině let sedmdesátých jsme mohli být svědky zrození zlatého věku progresivního rocku, ale také jeho zavržení i očernění. Navzdory punkové módní vlně vzedmuté roku 1977, některé progrockové skupiny v ústraní zájmu neustávají ve své činnosti. Další kapely (Genesis, Yes) mění tendenčně svůj sound aby zůstali "aktuální". Zjednodušením stavby skladeb i rytmiky nakonec dosáhli mnohem většího komerčního úspěchu nežli ve svých počátcích.

Marillion

Někteří muzikanti "veteráni" z progresrockové scény dokonce vytvořili nové tzv. "supergroups" (Asia, GTR), kde zkombinovali progresivní rock s prvky komerční hudby. Jiní, jako třeba King Crimson, striktně pokračovali v progresrocku. Do této dekády se výrazným způsobem zapsali Rush, kteří dokázali zdárně sloučit progresivní a komerční elementy a stali se opravdouvou superskupinou.

Navzdory zavržení progresívní hudby kritiky (i velkou částí veřejnosti), se na začátku osmdesátých let začali objevovat mladí muzikanti, kteří byli pro tento styl hudby zapáleni. Mezi nově vznikajícími skupinami ale snad jen Marillion, IQ a Pendragon zažili opravdovou dávku úspěchu.

Přestože měla "druhá vlna" jen krátké trvání, ukázalo se, že progresívní hudba nezemřela a že je od posluchačů stále žádána.


Neo-progresive či New progresive wave (Nová vlna progresrocku):

Jestliže definice "Progress rocku" zůstává mnohoznačná a nedokonalá, pak přesněji definovat neo-progresívní hudbu je ještě obtížnější. Někdo používá pojmenování "neo progressive" k označení hudby skupin "druhé vlny". Zde je použit tento termín v souvislosti s hudbou kapel "New progressive wave". Ač výrazným způsobem inspirováni (a často ovlivněni) průkopníky progresrocku, jsou i v hudbě "neo-progresivních" kapel zřejmé rozdíly. Nicméně, jsou někteří kritici, kteří považují toto označení "neo-progressive" jako bagatelizující či dokonce hanlivé. Zkrátka uznávají jen tu progresrockovou hudbu, která vznikla v sedmdesátých letech a jsou názoru, že pouze ta zaslouží nést označení progresrocková.

Na následujících řádcích uvedu některé ze skupin progresrocku z let osmdesátých, které si zaslouží, aby jim bylo věnováno více pozornosti. Kapely jsou uvedeny v časové posloupnosti, tak jak se objevily na scéně. Rok uvedený v závorce je rok, kdy se objevilo na trhu jejich premiérové album.

Poznámka:
Nebylo mým úmyslem vypsat zde kompletní seznam všech kapel, pouze uvést několik příkladů. Proto mi nemějte za zlé, jestliže mezi nimi nenajdete své oblíbené.


RUSH - Kanada (1974)


Ačkoli byli již uznávaní a cenění v sedmdesátých letech, na začátku let osmdesátých vydalo trio hudebníků tři významná alba, která se ukázala být důležitá pro další vývoj kapely. (Permanent Waves, Moving Pictures, Signals) Stojí za zmínku, že obaly desek, které skupina vydala v této dekádě, vytvořil excelentní Hugh Syme.


TOP CDs:
Permanent Waves (1980) / Moving Pictures (1981) / Signals (1982)


MARILLION - Británie (1982)

Založeni Mickem Pointerem jako Silmarillion v roce 1978. Kytarista Steve Rothery se připojil v roce 1979, zpěvák a textař Fish přišel v roce 1980. V té době se přejmenovali na Marillion. Skupina nejdříve hrála plné dva roky na živých vystoupeních svou zkušební produkci a až poté některé z těchto věcí vydali na svém prvním studiovém albu, které vyšlo v roce 1982. Ve své hudbě použili zcela jednoznačně mnohé z progresivních prvků, jejich hudba byla více "přístupná" nežli striktní progrock. Z tohoto pohledu by mohl být termín "neo-progressive" pravděpodobně poprvé použit v souvislosti s tvorbou Marillion. Skupinu do značné míry ovlivnili Genesis. Mnozí je z tohoto důvodu považovali za jejich napodobeninu. Na první dojem se skutečně Fish hodně přibližuje stylu zpěvu Petera Gabriela. Nicméně, jeho hlas je přece jen trochu mohutnější. Po vydání jedničky opustil soubor Mick Pointer (později, v "třetí vlně", v letech devadesátých, jej můžeme objevit ve skupině Arena). Jeho místo zaujal Ian Mosley. V roce 1988, (po čtyřech studiových albech) dal kapele sbohem i Fish. Místo něho přišel Steve Hogarth. Po odchodu Fishe se zvuk kapely dost pozměnil. Následkem toho přišla skupina o většinu svých původních fanoušků, ale na druhé straně si získala nové.

TOP CDs:
Script for a Jester’s Tear (1983) / Fugazi (1984) / Misplaced Childhood (1985) / Brave (1994) / Marbles (2004)


IQ - Británie (1983)


Další skupinou, která dosáhla v "druhé vlně" značného ohlasu, byli IQ. V jejich případě se ovšem jednalo o úspěch mnohem skromějšího rázu. Jako ostatní skupiny z "druhé vlny", byli i IQ ve svých začátcích známi především pro svá velkolepá živá vystoupení. První studiové album jim vyšlo v roce 1983 a představovalo zcela zřejmě "neo" sound. Vliv Genesis byl zde opět značně patrný. Původní zpěvák skupiny, Peter Nichols, odešel v roce 1985. Vrátil se v roce 1995 s albem "Ever", které prokázalo, že je skupina připravena oprávněně zaujmout své postavení stejně tak dobře i v nadcházející "třetí vlně".


TOP CDs:
Tales From The Lush Attic (1983) / The Wake (1985)/ Ever (1993) / Subterranea (1997)


PENDRAGON - Británie (1984)

Založeni v roce 1981. Své první album vydali v roce 1984 v sestavě Nick Barret(zpěv, kytara), Peter Gee(basa), Fudge Smith(bicí), a Cleaves Nolan(klávesy). Kapela zažila již během "druhé vlny" několik (méně významných) úspěchů, jejich slavná chvíle však přišla až začátkem let devadesátých, v průběhu "třetí vlny". Hudba Pendragon je snadno rozpoznatelná. Dlouhé instrumentální pasáže, často podbarvené grandiózním (dle některých kritiků pompézním) zvukem. Kapelu výrazným způsobem ovlivnili Genesis a Pink Floyd.

TOP CDs:
The Jewel (1985) / The World (1991) / Window of life (1993) / The Masquerade Overture (1996)


Konec "DRUHÉ VLNY"

Osmdesátá léta nebyla moc šťastnou dekádou pro nové tvůrčí osobnosti v oblasti progrerocku. Někteří z průkopníků progresrocku a hrstka neo-progresivních kapel, přežila bouři, ale často jen za cenu podstatných personálních změn a/nebo (a to je mnohem důležitější okolnost) za cenu změn stylu za účelem získání si širšího publika. Přesto některé ze skupin neo-progresivní scény dokázali stvořit významná hudební díla i v devadesátých letech, dokonce i v novém miléniu. Za všechny zde uvedu dva příklady: Pendragon a titul "Masquerade Overture" vydaný v roce 1996 a IQ, jejichž album "Dark Matter" vyšlo v roce 2004.


V další kapitole se můžeme podívat na "re-birth" - obrodu progresivního rocku - "TŘETÍ VLNU". Ta přišla možná z nejméně pravděpodobné oblasti - "metal rocku"...


Zdenek Mládek 2006
About Me | Contact Me | ©2007 Mládek Zdenek