Music archiv - Ladies Story

Marsha A.Hunt

MARSHA A.HUNT (15.10.1946, London, UK) - vcls


Marsha 1969Alba + důležité kompilace:
1. WALK ON GUILDED SPLINTERS (EP) - Track 1969
2. WOMAN CHILD - Track 1971
3. ATENTION! MARSHA HUNT (Kompilace) - Polydor 1974

Filmografie:
1. Beat-Club (German TV) - 1969-1970
2. Welcome to the Club ... Leah Wheat - 1971
3. Dracula A.D. ... Gaynor - 1972
4. Rich and Famous ... Malibu Party Guest - 1981
5. Britannia Hospital ... Amanda Persil - 1982
6. The Sender ... Jo - 1982
7. Howling II: Stirba - Werewolf Bitch ... Mariana - 1985
8. Tank Malling ... Salena - 1989
9. Othello (TV) ... Bianca - 1990

 

Zpěvačka, modelka, herečka a posléze i úspěšná spisovatelka Marsha Hunt byla idolem generace hippies a její plakáty, s typickým afro účesem, zdobily nejeden teenagerský pokoj.

Tato kráska s medově zbarvenou pletí se narodila 15.srpna 1946 v Londýně. V mládí se s rodiči odstěhovala do Philadelphie v Pennsylvanii. Velmi dobře se učila - studovala Kalifornskou universitu v Berkeley. V době studentských bouří navštěvovala noční podnik s názvem Cabale Creamery, kde poprvé slyšela bluesové skupiny jako byli THE CHAMBERS BROTHERS. Sice tančila pod psychedelickými reflektory ve Filmore v San Francisku, ale ve skutečnosti byla od dětství prožitém ve Philadelphii fanouškem R'n'B. Žádné okolnosti nenasvědčovaly, že by mohla sama dělat muziku až do doby, kdy vypadla z Berkeley a v devatenácti přijela do Londýna s pouhými 1.83 dolary v kapse, oblečená do liščí kožešinové bundy někdy z roku 1940, s nasazenými kulatými slunečními brýlemi a smyslem pro humor. Peníze ji až tak nezajímaly. Našla si byt, ve kterém mohla přespávat. Patřil malíři Davidu Hockneyovi. Tam, v jeho obýváku na Powis Terrace, se rozhodla, že bude zpěvačkou.

This is alternative content.

Novináři se shodují, že její hudební kariéru odstartovalo účinkování v muzikálu "Hair" v roce 1968. Získala v něm roli Dionne. Ačkoli měla pouhé dva řádky dialogu a jako sólistka zpívala jen ve "White Boys", kde ještě se dvěma dívkami, dovádějíce v platinově blond parukách, paradovaly THE SUPREMES, stala se miláčkem publika. Představení muzikálu běželo v Shaftesbury Theatre po dobu sedmi let, ale Marsha v něm hrála pouhých šest měsíců. Jak se mohla stát hvězdou mezi čtyřiadvaceti účinkujícími jako byli Paul Nicholas, Tim Curry, Oliver Tobias nebo Elaine Paige?
Marsha tvrdí, že neví, zapomínajíce, že se tehdy špičkoví londýnští fotografové řadili do fronty za jejími dveřmi, aby ulovili její fotografii. Vystoupila z anonymity a její krása ji dopomohla na titulní stránky velkých módních časopisů jako je Vogue. Není proto překvapením, že trendoví skladatelé v kypícím londýnském hudebním byznysu v ní viděli dívku s velkou budoucností.
Robert Stigwood, hlavní producent "Hair" a manažer úspěšných kapel jako byli BEE GEES, vysílal své lovce talentů do hudebních klubů. A Marsha Hunt byla první, kterou získali pro módní label Track Records. Ačkoliv byla Track Records jen malá, nezávislá značka vlastněná Kitem Lambertem a Chrisem Stampem (Terryho bratrem), byla vybíravá a úspěšná. Na svém seznamu měla například Jimiho Hendrixe, THE WHO, Arthura Browna nebo skupinu THUNDERCLAP NEWMAN (proslavenou hitem "Something In The Air").
Lambert sjednal s Tonym Viscontim, že bude jejím producentem. A tento moment vyvrací mylnou představu novinářů, že byl počátek zpěvaččiny profesionální dráhy
muzikál "Hair".
Nějaký americký kolega naléhal na Marshu, aby jej doprovodila na setkání s Alexisem Kornerem, který sháněl doprovodnou zpěvačku pro svou novou kapelu FREE AT LAST. Marsha Hunt již skoro rok neměla stálé angažmá a živila se příležitostnou prací. Nic nenasvědčovalo tomu, že by si mohla vydělat dostatečné množství peněz na zpáteční cestu domů. A tak samozřejmě na nabídku Alexise, který jí slíbil 5 liber týdně, zareagovala s nadšením. Korner byl tenkrát něco jako bluesová ikona a vystupování s ním ji spojilo s hudebním byznysem a vším, co k němu patří. Měla ráda zkoušky zrovna tak jako koncerty a těšilo ji, že ji ostatní berou jako rovnocenného člena souboru. Naučila se perfektně ovládat svůj hlas a brzy si získala respekt jak mezi hudebníky zapálenými pro zpěv (Muddy Waters), tak i mezi proslulými kytaristy (B.B.King). Na zkoušce FREE AT LAST se objevil jeden z Kornerových kamarádů, John Mayall, a oslněn jejím výkonem doprovodil Marshu k Hockneyovi, kde stále ještě bydlela. Byl mnohem starší a zkušenější a pomohl jí ponořit se ještě hlouběji do světa londýnského bluesového undergroundu. Mayall měl věhlasnou skupinu THE BLUESBREAKERS, ve které tehdy hráli Peter Green, Aynsley Dunbar (později byl nahrazen Mickem Fleetwoodem) a John McVie. Jakmile Marsha začala žít s Johnem, věnovala se hudbě dnem i nocí. Byl to intenzívní kurz, který trval 24 hodin denně. Co se nenaučila při Alexisových vystoupeních, odpozorovala u Johna ve studiích Deccy. Sledovala pozorně, jak vede své obchodní záležitosti a píše písně. Byla to pro ní škola, jak přežít v branži a pokusit se uživit hudbou.
Když FREE AT LAST dělali turné s Jessem Fullerem, Championem Jackem Dupreem a Long Johnem Baldrym, Baldry požádal Marshu Hunt, aby odešla od Alexise a připojila se k němu. V té době měl doprovodnou skupinu jménem THE JOHN BALDRY SHOW, která vznikla z kapely BLUESOLOGY.Marsha

(BLUESOLOGY byli založeni již v roce 1961 v obsazení: Reg Dwight(klavír), Stuart Brown(gtr), Rex Bishop(bas) a Mick Inkpen(drums). V roce 1966 se jejich frontmanem stal John Baldry a rozšířil jejich řady na 9 členů - přišel americký kytarista Caleb Quaye, saxofonista Elton Dean, a další muzikanti jako Pete Gavin, Mark Charig a Neil Hubbard).

Jeho nabídka zahrnovala mzdu ve výši 30 liber týdně, což se navzdory loajalitě vůči Alexisovi, nedalo odmítnout.
Stejně jako Mayall, i Baldry vystupoval každou noc. Zastupovala jej agentura Gunnell Agenci, která měla pod svými křídly takové umělce jako byli GEORGIE FAME AND THE FAMOUS FLAMES, ZOOT MONEY nebo RONNIE JONES AND THE NIGHTIMERS - ta největší lákadla anglických hudebních klubů.
Vazba na Baldryho také mohla přispět k zpěvaččinu hudebnímu růstu. Avšak vše bylo jinak. Nedlouho poté, co se k THE JOHN BALDRY SHOW připojila Marsha Hunt (v létě 1967), měl Long John Baldry sólový hit v anglickém žebříčku a umínil si dělat nadále folkové balady. To zapříčinilo rozpad jeho doposud pravověrné bluesové skupiny. Každý si šel svou cestou:
Reg Dwight si změnil jméno na Elton John (podle křestních jmen Eltona Deana a Johna Baldryho) a nastoupil svou hvězdnou kariéru, která trvá dodnes. Marsha se málem přidala k SOFT MACHINE, ale nakonec se rozhodla pro THE FERRIS WHEEL, další soubor ze stáje Gunnell Agenci. Ti však dělali převážně cover verze Motownských šlágrů a Marsha si uvědomila, že nezběhla z Berkeley proto, aby napodobovala Dianu Ross. Během jednoho dne se rozhodla. Vypůjčila si baskytaru od Johna McVie a THE FERRIS WHEEL rázně opustila. Patnáct měsíců pak křížem krážem cestovala Anglií za publikem, které si nade vše cenilo hudebníků, jež ovládali své nástroje a nebáli se experimentovat. Ale její dráha rockové hudebnice, o které vždy snila, nabrala nečekaný směr. Někdo jí řekl o konkurzu do muzikálu "Hair" a ač ji účinkování v divadelním souboru příliš nelákalo, představovalo pro ni finanční zajištění. Konkurzem prošla a "Hair" vstoupil do jejího života a nadobro jej změnil. Stala se ze dne na den obdivovanou hvězdou.

Ve dnech 30. a 31.srpna 1969 se konal slavný The Isle Of Wight Festival. Rockové Marshino srdce zaplesalo a zpěvačka pro tuto příležitost sestavila skupinu WHITE TRASH. Její kytarista Ged Peck vzpomíná:
"Myslím, že to bylo první vystoupení s Marshou. Všichni tři jsme měli mnoho předchozích zkušeností - Nick Simper(bas) s DEEP PURPLE, já a Pete Phillips(drums) jsme doprovázeli nespočetné zpěváky jako bylo třeba duo BOB & EARL a v poslední době Billy Fury. Jak jsme se dostali ke společné práci s Marshou si opravdu už nemohu vzpomenout. Začali jsme nacvičovat v hospodě City Road v Londýně. Tři dny před zahájením festivalu mě však odvezli do nemocnice s prudkými bolestmi ledvin a byl jsem propuštěn až den před odplutím. Bylo mi stále zle a jsem schopen si vzpomenout na pouhá dvě čísla, co jsme hráli. Byly to cover verze "Walk On Guilded Splinters" od Dr.Johna a "Sympathy For The Devil" od STONES. Přesto náš set trval celých dvacet minut. Samotné vystoupení bylo jako obvykle pěkně zmatené. Předtím jsem hrával na malých scénách jako je Empire Pool, kde nebylo potřeba odposlechů. Zde to bylo něco jiného! Kam až oko dohlédlo bylo moře lidí a stěny reproduktorů nevěstily nic dobrého. Vedli jsme při, který aparát bychom měli použít pro odposlech. Neukázalo se zrovna šťastné použít Pete Townsendovy zesilovače. Jediná osoba, se kterou jsem si vůbec kdy prohodil s úspěchem náčiní byl Ritchie Blackmore, kterého jsem znal velice dobře. Měl šikovné malé 30/50 wattové kytarové zesilovače. K Marshině zděšení jsem trval na používání jednoduchého 30 wattového Voxu, otočeného obráceně a s mikrofonem zapojeným vzadu. Ten náležel kytaristovi z liverpoolské skupiny THE BIG THREE a byl to skvělý zesilovač. Dokonce i Ritchie si jej chtěl v případě nutnosti půjčit. Po nás následovali THE WHO. Pamatuji si, že jsem je sledoval ze zákulisí, zatímco Marsha obíhala známé a z toho, kdo jí byl ochoten naslouchat, loudila obdiv. Nick, Pete i já jsme měli dost ..."

Po tomto nepříliš vydařeném rockovém vystoupení, se Marsha pokorně vrátila k účinkování v muzikálu "Hair". Na jednom večírku se setkala s Mickem Jaggerem. Říká se, že prý k němu přistoupila a bez obalu jej informovala, že by s ním chtěla mít dítě. Mick ji vyhověl, ale nechtěl s ní vstoupit do žádného dlouhodobějšího svazku. Prožili spolu vášnivou známost a kakaová kráska údajně slavného Stouna inspirovala k napsání hitu "Brown Sugar". Plodem jejich vztahu je první Jaggerovo dítě, dcera Karis Jagger, narozená 3.listopadu 1970.

(Mick Jagger si Marshu nikdy nevzal a následkem toho musela vychovávat svou dceru jako svobodná matka (již od dětství ji chtěla přimět, aby také vstoupila do showbusinessu). Jagger zpočátku dokonce otcovství Karis popíral a odmítal platit alimenty. Následoval zdlouhavý soudní proces, ve kterém v roce 1979 padlo nařízení, že musí dceru do dosažení plnoletosti finančně podporovat. To poctivě plnil a Karis, jako teenagerka, s ním a s jeho rodinou trávila často celou dovolenou. Jagger se zúčastnil Karisiny promoce na universitě v Yale a byl také přítomen na její svatbě v roce 2000. Byl rovněž u narození jejího syna v roce 2004 a dá se říci, že si s ní byl velice blízký více než dvacet let.)

Po ukončení angažmá v "Hair" se Marsha živila jako úspěšná fotomodelka a opět pokoušela štěstí jako rocková zpěvačka. Tony Visconti byl jediný, který rozpoznal její nadání a produkoval její první album WOMAN CHILD. Vyšlo v roce 1971 na značce Track Records a natočil ho Lambert Dudgeon. Podle kritiků bylo dobré, ale trpělo značnou roztříštěností. Není se co divit, neboť na Marshinu desku přispěla celá plejáda jejich hudebních přátel: Marc Bolan, Pete Townsend, Ronnie Wood, Kenny Jones, Rick Wakeman, Maynard Ferguson, Doris Troy a Madeleine Bell.
Další uměleckou oblastí, která Marshu lákala, byl film. Její exotická krása ji zajistila řadu filmových i televizních rolí. Poprvé vystoupila v roce 1972 ve filmu "Dracula A.D." a další role následovaly v průběhu celých osmdesátých let. Měla nesporný herecký talent, což se potvrdilo v roce 1990, kdy byla obsazena do televizní adaptace Othella. Ztvárnila zde postavu Bianci.
V roce 1973 sestavila rockovou skupinu MARSHA HUNT 22, se kterou nahrála pro společnost Vertigo dva singly "Oh No Not The Beast Day"/"Somebody To Love" a "Medusa"/"Bop City". Úspěch se však nedostavil a Marsha se zklamaně vzdala kariéry pop-rockové hvězdy.
Později se dala do psaní. Po svém životopisu z roku 1986 "Real Life: The Story of a Survivor" (Skutečný život: Příběh o přežití), publikovala v roce 1990 také svůj první román "Joy". Druhý román, "Free", následoval v roce 1992. V roce 1998 vyšla kniha "Like Venus Fading" (Jako blednoucí Venuše), která si získala pozornost široké vrstvy čtenářů.
Na sklonku roku 2004 byla u stále slavnější spisovatelky diagnostikována rakovina prsu. Operací jí měl být odstraněn pravý prs a příslušné lymfatické uzliny. O svém, úspěšném, boji s touto zákeřnou chorobou napsala pojednání "Undefeated" (Neporažená). Kniha se v prodeji objevila v roce 2005 a proslavila se nejen svojí otevřeností, ale také provokativním obalem. Na zadní straně je slavná fotografie Patricka Lichfielda "Hair" z roku 1968, kde Marsha pózuje nahá, přední stranu zdobí současná podoba umělkyně ve stejné pozici (autorkou je Emily Bland). Umělkyně v Evině rouše dokazuje, že ji smrtelná nemoc nezkrušila ani ji nijak neubrala na ženské kráse. Je to velká vzpruha pro všechny ženy, které procházejí stejným martyriem.
Kniha se stala námětem pro dokumentární film "Beating Breast Cancer" (Vítězství nad rakovinou prsu), který běžel 26.září 2005 na televizním kanálu ITV.

Vladimír Svoboda 2007

About Me | Contact Me | ©2007 Mládek Zdenek