Music archiv - Ladies Story

Maria Muldaur

MARIA MULDAUR
(Maria Grazia Rosa Domenica D'Amato, Greenwich Village, New York, USA)  - vcls, gtr, fiddle, piano 

Muldaur MariaAlba + důležité kompilace: 
1. MARIA MULDAUR - WB 1973
2. WAITRESS IN A DONUT SHOP - WB 1974
3. SWEET HARMONY - WB 1976
4. SOUTHERN WINDS - WB 1978
5. OPEN YOUR EYES - WB 1979
6. GOSPEL NIGHTS - Takoma Records 1981 
7. THERE IS A LOVE - Myrrh Records 1982
8. SWEET AND SLOW - Tudor Records 1984
9. TRANSBLUENCY - Uptown Records 1986
10. LIVE IN LONDON - Making Waves Records 1987
11. ON THE SUNNYSIDE - MFLP Records 1990
12. LOUISIANA LOVE CALL - Black Top Records 1992
13. JAZABELLE - Stony Plain Records 1994
14. MEET ME AT MIDNITE - Black Top Records 1994
15. FANNING THE FLAMES - Telarc Records 1996
16. SWINGIN'IN THE RAIN - MFLP Records 1998
17. SOUTHLAND OF THE HEART - Telarc Records 1998
18. MEET ME WHERE THEY PLAY THE BLUES - Telarc Records 1999
19. RICHLAND WOMAN BLUES - Stony Plain Records 2000
20. ANIMAL CRACKERS IN MY SOUP - MFLP Records 2001
21. A WOMAN ALONE WITH THE BLUES: REMEMBERING PEGGY LEE - Telarc 2001
22. CLASSIC LIVE! LEGENDARY 1973 & 1975 KSAN-FM CONCERTS - DIG Music 2003 
23. SISTERS & BROTHERS (MARIA MULDAUR, ERIC BIBB & RORY BLOCK - Telarc 2003
24. I'M A WOMAN: 30 YEARS OF MARIA MULDAUR - Telarc 2004 
25. LOVE WANTS TO DANCE - Telarc 2004

THE EVEN DOZEN JUG BAND
1. THE EVEN DOZEN JUG BAND - Vanguard 1963

THE JIM KWESKIN JUG BAND
1. JUG BAND MUSIC - Vanguard 1964 
2. SEE REVERSE SIDE FOR TITLE - Vanguard 1965 
3. THE BEST OF JIM KWESKIN JUG BAND - Vanguard 1966
4. GARDEN OF JOY - Reprise 1967 

GEOFF & MARIA MULDAUR
1. POTTERY PIE - Reprise 1968
2. SWEET POTATOES - Reprise 1971



This is alternative content.

Hudební kořeny Marie Muldaur tkví hluboko v newyorské umělecké čtvrti Greenwich Village, kde se narodila a vyrůstala obklopena hudbou stylů jako bluegrass, folk, blues, jazz a gospel. V ranných padesátých letech měl na její hudební vývoj velký vliv country&westernový zpěvák Hank Williams. Také Kitty Wells, Hank Snow a Ernest Tubb, jejichž písně zněly éterem z malé rozhlasové stanice v New Jersey, formovali vkus vnímavého dítěte. "Byla jsem děvče polapené v městské džungli a kouzlo rádia mi otevřelo svět lidové hudby", vzpomíná Maria. 
Když jí bylo pět let, teta Katie hrála na piano, zatímco malá Maria zpívala píseň Kitty Wellsové "It Wasn't God Who Made Honky Tonk Angels", hlasem přiměřeně doplněným mutováním a jódlováním.
Jako teenager neustále "surfovala" po radiových vlnách, kde poslouchala hlavně stanice vysílající černošskou hudbu. Byla velikým fanouškem ranného rhythm and blues a obdivovala jeho interprety jako byli Fats Domino, Little Richard, Elvis Presley, Little Willie John, Clyde McPhatter a Ruth Brown, ty všechny milovala. 
Také se jí líbily dívčí skupiny té doby - THE SHIRELLES a THE CHANTELLES byly jejími favority. Na vysoké škole pod jejich vlivem zformovala dívčí doo-wopovou kapelu THE CASHMERES. Když Elvis navléknul vojenskou uniformu a uhlazení zpěváci jako Pat Boone začali přebírat písně Little Richarda, Maria na rádiovou pop kulturu zanevřela a začala se věnovat originálnějšímu a mnohem vitálnějšímu rhythm and blues. 
V Greenwich Village se Maria seznámila s The Friends Of Old Timey Music, skupinou lidí, kteří putovali po starém venkovském Jihu s umělci jako Doc Watson, Bukka White, Skip James a Mississippi John Hurt a jež nyní přišli na sever koncertovat. Vystupovali v Square Parku ve Washingtonu. S houslemi, kytarami, harmonikami, bendžy a ostatními akustickými nástroji, se stali inspirací pro mladou generaci muzikantů, kterou reprezentovali John Sebastian, Bob Dylan, John Hammond jr. a samozřejmě Maria Muldaur. 
Zpěvačka znovuobjevila krásu a bohatství lidové americké hudby a často se zúčastňovala nočních jamů se zpěvy a tanci, nazývaných hootenannies, se spontánně vznikajícími pouličními jug bandy. 
Maria vzpomíná: "Hráli jsme 'košíkovou mezi domy'. Víš měli jsme na místech, kudy procházeli lidi košíky a ti do nich vhazovali mince nebo cokoliv. Společně s umělci z Washington Square, jsem byla na stejném obvodu jako Richie Havens a Jose Feliciano. Muldaur MariaJestliže jsme vydělali šest nebo sedm dolarů za večer, pokládali jsme to za úžasnou noc".
"Když jsem vypadla ze střední školy, přestěhovala jsem se do podkrovního bytu nedaleko Washington Square Park. Obyčejně jsme chodili jamovat po pracovní době v sobotu večer. Bluesové legendy jako Reverend Gary Davis přicházeli popít whisky, pokecat si, zahrát a zazpívat. Zůstali jsme vzhůru celou noc, pak ho odvezli až do Harlemu, aby bez jakéhokoliv spánku pronesl kázání. Zjistila jsem, že společná posezení a to nejen s Reverendem Davisem, ale i s Mississippi Johnem Hurtem, Sonem Housem a bluesovou divou Victorii Spivey, jsou pro mě jako doušky živé vody ... Byly to báječné časy".
Na mladou umělkyni hluboce zapůsobila tradiční horalská muzika, kterou provozoval soubor DOC WATSON AND THE WATSON FAMILY. Maria proto opustila newyorskou scénu a odcestovala do Severní Karoliny, kde se začala učit na housle u samotného Doca Watsona a jeho tchána Gaithera Carltona, mistrů tohoto nástroje. Během pobytu u Watsonových do sebe Maria vstřebala lidovou hudbu a kulturu appalačských horalů, naučila se všechny fígle hry na housle, tradiční tance a svůj repertoár rozšířila o mnoho původních appalačských písní. 
Mezitím se, opožděně v New Yorku a Bostonu, znovu vynořila v uměleckých avantgardních kruzích stará forma americké hudby. 
"V období let 1920-30 byla hudba jug bandů venkovskou odpovědí na uhlazenější New Orleanské blues a ragtime jazz vysílaný v rádiích", vysvětluje Maria. "Hudebníci si nemohli dovolit některé z dražších nástrojů, a tak improvizovali, vytvářeli si vlastní basové zvuky na džbány a vodovodní trubky, místo na bicí a bubny hráli pomocí náprstků na valchu a napodobovali zvuky dixielandových trubek a klarinetů harmonikami a kazoo. Mandolíny, kytary a bendža doplňovaly originální syrový sound jug bandu". 
Po návratu do New Yorku ze své "studijní" cesty na Jihu, se Maria opět spojila s Johnem Sebastianem, Davidem Grismanem a dalšími kámoši, kteří společně založili jug band a chystali se nahrávat pro Spivey Records, jenž vlastnila Victoria Spivey. Mazaná Spivey navrhla horlivému mládí (někteří z hudebníků ještě navštěvovali střední školu), že při jejich muzikantském mistrovství, skupina rozhodně potřebuje nějaký "sex appeal" a ten ve vrchovaté míře může přinést právě lepá Maria. Ta se nakonec k jejich skupině nazvané THE EVEN DOZEN JUG BAND připojila. V přípravě k nahrávání, Maria spolu se členy kapely, prostudovali na stovky starých bluesových a jug bandových skladeb, vyhledali spoustu písní a načerpali z těchto inspirativních žánrů co nejvíce mohli. Svůj repertoár obohatili tvorbou kapel jako THE MEMPHIS JUG BAND, THE BEALE STREET SHEIKS a GUS CANNON'S JUG STOMPERS.
"To bylo mé první setkání s dřevním blues a bylo to v období, kdy jsem poprvé slyšela ranné nahrávky Memphis Minnie", vzpomíná Maria. "Byla jsem hluboce pohnuta i ovlivněna jejím syrovým a oduševnělým projevem. Dodnes zůstává jedním z mých hudebních vzorů." (Memphis Minnie, vlastním jménem Lizzie Douglas, nahrála přes 200 skladeb pro značky Columbia, Bluebird, Okeh, Vocalion, aj. Její popularita kulminovala kolem roku 1920).
"Zaníceně jsem poslouchala zpěvačky ranného blues a do svého repertoáru přijala mnoho z "košilatých" písní od Bessie Smith a Ma Rainey. Aniž jsem si to uvědomila, Victoria Spivey mě vzala pod svá křídla a pod jejím povzbudivým dozorem jsem se stávala zpěvačkou blues!" 
Začínající společnost Elektra Records, nabírající dech díky rostoucí módní vlně jug bandů, založila folkový label Vanguard, který odkoupil smlouvu a nahrávací frekvence THE EVEN DOZEN JUG BAND od Victorie Spivey.
"Zaplatili jsme každý 65 dolarů za nahrávku ve studiu a hráli čtyři štace - dvě z toho byly v Carnegie Hall, jedna v kostele a zbývající v televizní show 'Hootenanny'", řekla Maria.
"Většina folkových klubů si nemohla dovolit třináctičlenný soubor, takže po našem slibném začátku byla zanedlouho skupina rozpuštěna. Chlapci chodili na vysokou a já se stěhovala do Cambridge v Massachusetts, dalšího centra americké folkové scény." 
Po nadějném souboru zůstalo album THE EVEN DOZEN JUG BAND z roku 1963 na značce Vanguard, které je dnes sběratelskou relikvií.
V Bostonu působila velmi populární skupina THE JIM KWESKIN JUG BAND, která měla smlouvu s firmou Vanguard Records. V roce 1964 se k nim Maria připojila a brzy nato se provdala za jejich zpěváka a hráče na valchu Geoffa Muldaura, který byl jejím muzikantským a životním partnerem až do roku 1972. První její písní pro novou kapelu byla feministická hymna "I'm A Woman", v jejímž textu odvážně prosazovala sexuální svobodu žen. THE JIM KWESKIN BAND nahrál tři alba pro Vanguard Records, jedno pro Reprise Records a dělal rozsáhlé festivaly a turné po vysokých školách celých USA a Kanady. Maria s nimi skončila jen několik týdnů před narozením její milované dcery Jenny May Muldaur. 
Když se v roce 1968 skupina rozpadla, manželé Maria a Geoff podepsali novou smlouvu s Reprise Records, pro kterou nahráli dvě alba POTTERY PIE a SWEET POTATOES. Po čase se odstěhovali do Woodstocku ve státě New York, kde již fungovala nová komunita muzikantů jako byli Bob Dylan, THE BAND, Janis Joplin a její FULL TILT BOOGIE BAND, Paul Butterfield a množství dalších. Tito hudebníci implantovali do akustické folkové muziky progresivní elektrické prvky a vytvořili tak atraktivní (a žádaný) sound. Hudební atmosféra byla příznivá a přátelské prostředí vedlo k tvůrčí spolupráci.
"Během četných celonočních jam-sessions, mi muzikanti jako Paul Butterfield a Rick Danko dodávali sebedůvěru, takže jsem byla schopna vynaložit tolik síly a energie, abych se mohla srovnat s intenzitou jejich hraní."
Paradoxně to byl Geoff Muldaur, kdo se připojil k Butterfieldovi, aby stvořili v roce 1973 soubor BETTER DAYS a tak ukončil hudební manželskou spolupráci s Marií. "Rozešli jsme se přátelsky, jen jsem byla ponechána plačící na příjezdové cestě do Woodstocku. Mladá žena s pětiletým děckem. Šla jsem za svým manažerem Albertem Grossmanem a požádala ho o práci servírky v některé z jeho restaurací. Opravdu jsem neměla žádnou představu o tom, jak pokračovat coby sólový umělec, protože po většinu života byla má profese svázaná s vůdčí osobností, Geoffem. Byla jsem vždy jen spolupracující týmový hráč." 
Její dobrý přítel, kytarista David Nichtern, ji povzbuzoval ke zpívání. Ve dvojici hráli po malých hudebních klubech, čas od času doprovázeni basistou Freebem ze souboru Bonnie Raitt. Byl to možná osud, když se vrátila navštívit New York, aby koupila u "Brooksů" pro Geoffa dárek na rozloučenou, že potkala prezidenta Reprise Records, Mo Ostina. Maria ho informovala o skutečnosti, že duo, které přijal ke svému labelu už neexistuje. Ostin namísto zklamání reagoval tak, že nabídl Marii možnost udělat si své první sólové album.
Mariina muzikantská cesta vedla z deštivého Woodstocku do slunného Los Angeles. Její sólové album produkoval Lenny Waronker a ve studiu vypomáhali Dr.John, Ry Cooder, Jim Keltner, David Lindley, Ray Brown, Amos Garrett, Richard Green a Clarence White, a Maria si dokázala vždy prosadit svou hudební nezávislost. Jenže album potřebovalo ještě jednu píseň. Jako gesto příteli Davidovi Nichternovi, který ji podporoval, přikývla jednoduchému popěvku, jež jí nabídnul. Byl to song "Midnight At The Oasis". 
MARIA MULDAUR, debutní album z roku 1973 nahrané na Warner Brothers, bylo během dvou let platinové. "Midnight At The Oasis" zůstává dodnes základní písní pro rádia všech hudebních žánrů a vynesla kytaristu Amose Garretta do dvorany slávy, kde mu provždy zajistila místo v "TOP 25 nejlepších kytarových sól rock'n'rollu". Píseň "Don't You Feel My Leg", jejímž autorem je Blue Lu Barker, je další nezapomenutelnou interpretací. 
Následovala čtyři další alba u Warner Brothers. S největším nadšením byla přijata druhá deska WAITRESS IN A DONUT SHOP v produkci Joe Boyda a Lenny Waronkera. Obsahovala její další singlový hit, nově zpracovanou píseň "I'm A Woman", dále ve španělštině zpívaný tradicionál "Gringo En Mexico" a samozřejmě famózní blues - "Honey Babe Blues" (Clarence Ashley) a "Brickyard Blues" (Allen Toussaint). 
Stále vybízela své přátele, aby se k ní a jejím hudebním dobrodružstvím připojovali a kdo v americké hudbě v té době něco znamenal, s ní opravdu spolupracoval - Dr.John, Ry Cooder, Paul Butterfield, Lowell George, Linda Ronstadt, Stevie Wonder, Junior Walker, James Booker, Benny Carter, J.J.Cale, Kenny Burrell, Hoagy Carmichael a Doc Watson, a to jmenujeme jen hrstku těch nejznámějších. 
V osmdesátých létech Maria procházela muzikantskou odyseou. Nahrála dvě kolekce gospelové hudby (GOSPEL NIGHTS '81 a THERE IS A LOVE '82, v produkci T-Bone Burnetta) a dvě kritiky vysoce hodnocená jazzová alba (SWEET AND SLOW '84 a TRANSBLUENCY '86). 
Album SWEET AND SLOW z roku 1984, je kolekcí Mariiných duetů se svým dlouholetým spolupracovníkem Dr.Johnem. Obsahuje písně Fatse Wallera, Duke Ellingtona a další Mariiny bluesové hrdinky, Sippie Wallace, jejíž píseň "Adam & Eve Got The Blues", je osobní zpěvaččinou favoritkou. Byla to píseň, kterou Sippie nahrála s Louisem Armstrongem před padesáti lety. (První nahrávku se Sippie pořídila Maria v roce 1968, kdy spolu se členy THE JIM KWESKIN BANDU přivedli uctívanou bluesovou legendu z ústraní do New Yorku, představili ji na koncertu a vyprodukovali pro ni album).
Mariina LP deska TRANSBLUENCY z roku 1986, byla oceněna časopisem The New York Times jako "Nejlepší pop/jazzové album roku". 
Skutečnost, že neustále dychtila, aby si rozšířila své umělecké obzory a její nesporné herecké vlohy, vedly k logickému výsledku - byla pozvána, aby se zúčastnila jevištního provedení úspěšného muzikálu "Pump Boys And Dinettes". 
Rok předtím nahradila na turné Lindu Ronstadt v divadelní hře "The Pirates Of Penzance". Maria se směje: "Byla to skutečně tvrdá práce, ale taky celkem vzato divadelní příležitost zahrát si 21-letou viktoriánskou pannu a já jsem to vzala!" Výsledkem tohoto tříměsíčního intenzivního a náročného hlasového cvičení byl silnější, hlubší a mnohem pružnější hlas. Navrátila se k turné s kapelou, spojila nově nalezenou sílu svého hlasu s něžností (díky Dr.Johnovi) a začala presentovat vznešenou energii neworleánské hudby na svých vystoupeních po celém světě. Pasovala se tak na představitelku nového stylu zvaného "bluesiana", směsice přímočarého blues, R&B a louisianské lidové hudby. 
Maria byla vždy velkou příznivkyní a advokátkou dětí, jímž věnovala vedle mnoha vystoupení i tři dlouhohrající desky, nahrané na značce Music For Little People (MFLP). První z nich, ON THE SUNNYSIDE, vyšla v roce 1991. 
V roce 1992 Maria Muldaur podepsala novou nahrávací smlouvu s Black Top Records. Výsledkem je album LOUISIANA LOVE CALL, které natočila v milovaném New Orleansu.
Zúročila na něm své zkušenosti s původní americkou hudbou, s jejímiž kořeny se důkladně seznámila již v mládí a získala s ním obrovskou popularitu. Jako hosté se na desce objevili Dr.John, Aaaron a Charles Neville, akordeonista Zachary Richard a kytarový guru Amos Garrett. Nadšení kritici i fanoušci se jednoznačně shodli, že LOUISIANA LOVE CALL je nejlepším albem její dosavadní kariéry. Stejné závěry vyvodily časopisy Rolling Stone, People, Entertainment Weekly a Billboard, či alternativní a bluesová radia. Deska získala od Národní asociace nezávislých hudebních distributorů (NAIRD), cenu "Nejlepší alternativní album roku" a byla také nominována na "Nejlepší bluesové album roku". Dodnes zůstává nejprodávanější položkou v katalogu Black Top Records. 
Maria pokračuje v cestování po celém světě a vystupuje i 200 krát za rok. Její představení jsou nakažlivá - plná radosti a smyslné ženskosti. Tato naprostá muzikantská přirozenost přímo prýští z alba MEET ME AT MIDNITE, vydaném v roce 1994 opět u Black Top Records. LP deska se natáčí v Memphisu v produkci Johna Portera, na klavír hraje Bill Payne ze skupiny LITTLE FEAT a doprovodné vokály zajišťují Ann Peebles a Tracy Nelson. Maria Muldaur zde ve své "geografii lásky" navštěvuje nejen její suché rokle a skalnatá území, ale i vlídná a přívětivá místa úrodných krajů. Své svědectví duchovní lásky přináší v písních jako "Power In Music". Zpěvačka cítí uspokojení z prohlubování rozsahu a výrazu svého hlasu a její nadšení je na této desce více než patrné.
"Mým cílem je pokračovat ve zdokonalování se, coby zpěvačky oduševnělých písní s hlubokým citovým obsahem". S tímto předsevzetím se stává nikdy nekončící hudební cesta Marie Muldaur daleko smysluplnější a významnější.
Na albu FANNING THE FLAMES, které umělkyně nahrála pro firmu Telarc Records v roce 1996, je nejpatrnější její ponor až ke kořenům hudby. Drsné blues se prolíná se srdceryvnými gospely, Memphis si podává ruku s New Orleansem ... to je typická "bluesiana", muzika jíž je Maria nepsanou královnou. Jako hosté vystupují Johnny Adams, Huey Lewis, Bonnie Raitt a Mavis Staples. 
V roce 1998 zpěvačka natočila dětské album SWINGIN'IN THE RAIN pro MFLP Records.
Další kolekce v tomto roce (opět pro Telarc Records), nese název SOUTHLAND OF THE HEART. Deska se nahrávala v Los Angeles a nese všechny znaky "dospělé", do posledního tónu prožité hudby. Mezi přímočaré bluesové skladby zpěvačka vkusně zařadila milostné balady a důstojné gospelové hymny. 
LP deska MEET ME WHERE THEY PLAY THE BLUES, z roku 1999, je celá věnovaná Mariinu velkému vzoru - černému bluesmanovi Charlesovi Brownovi. Jeho originální hra na klavír a temný hrdelní vokál dodává albu jazzově-bluesový odér. Jako reprezentativní vzorky můžeme jmenovat skladby "Club Blues", "West Coast Blues" či "Cool Blues". Duety obou protagonistů se dotýkají geniality! 
V roce 2000 Maria dokončila dlouhodobý projekt RICHLAND WOMAN BLUES pro Stony Plain Records. Jednalo se o její zásadní dílo, na jehož realizaci si přizvala množství svých starých přátel:
Mariina dlouholetá "duchovní sestra" Bonnie Raitt zde vzdala poctu svému slide-kytarovému učiteli Mississippi Fred McDowellovi v jeho kousku "It's A Blessing".
John Sebastian, člen slavných LOVIN' SPOONFUL vypomohl Marii v titulní skladbě Mississippi Johna Hurta "Richland Woman Blues". Tracy Nelson, zakladatelka MOTHER EARTH, bravurně vystřihla s Marií raritní duet autorek Bessie Smith/Clara Smith a Taj Mahal oživil ducha Blind Willie Johnsona v jeho parádním kytarovém čísle. Maria přizvala také Alvina Youngblooda Harta, představitele "nové školy" blues z Bay Area, se kterým předvedla dva originální duety od Memphis Minnie a Kansas Joea. Všudypřítomný Kanaďan Amos Garrett exceloval v Leadbellyho blues a slide-kytarista z Kalifornie, Roy Rogers, zahrál dvě další záležitosti od Memphis Minnie. Také Angela Strehli navštívila Marii v nahrávacím studiu a nazpívala s ní staré blues od Bessie Smith, čímž zakončila tuto nevšední kolekci. Album RICHLAND WOMAN BLUES, nejenže bylo nominováno na cenu Grammy ("Nejlepší tradiční bluesové album"), ale získalo také dvě ocenění W.C.Handy Awards v roce 2001 ("Best Contemporary Female Blues Artist Of The Year" a "Best Acoustic Blues Album Of The Year"). 
Navíc ještě v uplynulém roce plném cestování, kdy navštívila Evropu a Japonsko, vyprodukovala dvě nahrávky. První na značce MFLP Records je dětské album písniček Shirley Temple nazvané ANIMALS CRACKERS IN MY SOUP, které rovněž získalo ocenění. Také natočila desku k poctě další bluesové legendě jménem Sister Rosetta Thorpe, která bude lahůdkou pro opravdové sběratele velkých ženských hlasů. 
Právě dokončila CD ne příliš důležitých vánočních popěvků a současně pokračovala v práci na tribute albu Peggy Lee nazvaném A WOMAN ALONE WITH BLUES: REMEMBERING PEGGY LEE. Maria odjakživa chovala respekt k této legendární zpěvačce. Na desce, kterou produkoval Randy Labbe, interpretuje dvanáct jejich největších songů s pokorou i vášní. Kolekci otevírá klasika "Fever", kterou zpěvačka prezentuje s toužebným sexy hlasem. Následující skladby pokračují ve stejné intenzitě: "Black Coffee", "The Freedom Train", "I Don't Know Enough About You", "Moments Like This", "Winter Weather", "Some Cats Know", "Everything Is Moving Too Fast", "Waitin'For The Train To Come In", "A Woman Alone With The Blues", "For Every Man There's A Woman" a "I'm Gonna Go Fishin'". 
Uprostřed všech turné, produkování a nahrávání také účinkovala v představení velkého divadelního souboru Teatro Zinzaini. Během posledních dvou let se s ním občas objevovala na zájezdech v Seattlu (vystupovala např. v představeních od listopadu 2002 do února 2003). 
CD-CLASSIC LIVE! MARIA MULDAUR'S LEGENDARY 1973 & 1975 KSAN-FM CONCERTS, obsahuje záznam dvou triumfálních koncertů v sanfranciském rádiu: v Boardinghouse z roku 1973 a v Great American Music Hall z roku 1975. Doprovodnou skupinu tvořili Mariini stálí souputníci: na kytary to byli Amos Garrett, John Girton, Ellen Kearney a David Nichtern, Mike Finnegan na varhany Hammond B-3, John Gutcheon na piano, Michael Moore a John Kahn na basu plus Bobby Mason a slavný neworleánský bubeník Earl Palmer. Repertoár tvořily jednak lidové skladby z Mississippské delty (Skip James, Sleepy John Estes), Neworleánské blues (Blue Lu Barker, "Dr.John" Rebbenack), Appalačský bluegrass & country (Dolly Parton) a western-swing-jazz reprezentovaný Danem Hicksem. Největší ohlas zaznamenaly písně: Rebbenackova "Three Dollar Bill", překrásná Lieber-Stollerova balada "Searchin", mohutné gospely "As An Eagle Stirreth In Her Nest" a "Travelin'Shoes" či "The Work Song" kanadské skladatelky Anny McGarrigle. 
Eric Bibb, Rory Block a Maria Muldaur, tři autentičtí bluesoví muzikanti, se sešli v malém městečku Unity ve státě Maine, aby natočili nové album. Nese název SISTERS & BROTHERS a obsahuje třináct různorodých skladeb v té nejlepší tradici country blues a folku. Produkce se ujal osvědčený Randy Labbe, který vdechl starým "vykopávkám" nový život. Spojení těchto třech osobností přineslo nečekané výsledky. Bibbsův cover Dylanova songu "Gotta Serve Somebody" a jemné písně "Give A Little More" je balzámem na duši. Doprovodné vokály dvojice Block/Muldaur patří k tomu nejlepšímu, co lze ve světě blues slyšet. Klasiky Billa Witherse "Lean On Me", se ujala Maria sama a vytvořila opravdu strhující verzi. Z dalších povedených písní se sluší jmenovat "Good Stuff", ve které si staří přátelé zavzpomínali na své půlnoční jamy v Greenwich Village v šťastných šedesátých létech. 
Zatím poslední album na značce Telarc, LOVE WANTS TO DANCE, je kolekcí zamilovaných písní v bezstarostném stylu, někde mezi jazzem, blues a swingem. "Toto album berte jako soundtrack k sladké dovolené v příjemných tropech", říká zpěvačka. "Intimní momenty lásky, touha po lásce, trápení pro lásku ... vše se točí kolem lásky. Všichni to známe, ne?" 
Album otevírá romantická píseň "The Lies Of Handsome Men" a i následující "If Dreams Come True" pokračuje v jemném folkovém stylu, který mají "na svědomí" kytarista Daniel Caron a houslista Joe Craven. Další, příjemně swingující "Moonlight", je reminiscencí na Mariin pop hit z roku 1973 "Midnight At The Oasis". Klasický bluesový kousek "I Gotta Right To Sing The Blues", obsahuje hudební "souboj" mezi kytaristou Caronem a saxofonistou Jimem Rothermelem. Poslední dvě skladby, "The Strongest Stand Alone" a "Every Day's A New Day", jsou optimistickou výzvou k posluchačům, že všechny nepravosti světa může vyřešit láska. 
Smyslný Mariin zpěv doprovází nadaná osmičlenná parta muzikantů, která vládne širokou paletou hudebních stylů. Kromě výše zmíněných Carona, Rothermela a Cravena jsou to ještě: pianista Chris Burns, basista Seward McCain, bubeník Lance Dresser, pedal-steel-kytarista Bobby Black a varhaník John Burr. 
LOVE WANTS TO DANCE, to je Mariino upřímné pozváním na taneční parket, které byste neměli odmítat. 
Maria Muldaur oslavila své neuvěřitelné 60.narozeniny v Rancho Nicasio v Marin County s příležitostnou skupinou BIG REUNION BIRTHDAY BASH, kterou tvořili Amos Garrett a David Nicturne a také Dick Waterman a Earl Palmer. Přijelo mnoho starých drahých přátel z Woodstocku a Cambridge, jakož i její milovaná sestra Dawn Lenaur a Jenny Muldaur, její dcera, také talentovaná zpěvačka. Bylo hodně skvělé muziky, nádherných jamů a spousta nostalgie. 

"Dílo Marie Muldaur můžeme přirovnat k precizní práci klenotníka, jako on pečlivě vybrousí každou melodii do ušlechtilého klenotu. Může hrdě zpívat obklopena mladými skřivánky, kteří vládnou dnešním popovým hitparádám". - San Francisco Chronicle 

Vladimír Svoboda 2005

About Me | Contact Me | ©2007 Mládek Zdenek