Music archiv - Ladies Story

Buffy Sainte-Marie

B.Sainte-Marievl.jm.Beverly Sainte-Marie
*20.2.1941, Qu'Appelle Valley, Saskatchewan, Kanada - vcls, gtr, piano


Alba + důležité kompilace:
1. IT'S MY WAY! - Vanguard 1964
2. MANY A MILES - Vanguard 1965
3. LITTLE WHEEL SPIN AND SPIN - Vanguard 1966
4. FIRE & FLEET & CANDLELIGHT - Vanguard 1967
5. I'M GONNA BE A COUNTRY GIRL AGAIN - Vanguard 1968
6. ILLUMINATIONS - Vanguard 1970
7. SHE USED TO WANNA BE A BALLERINA - Vanguard 1971
8. MOONSHOT - Vanguard 1972
9. THE BEST OF BUFFY SAINTE-MARIE (2LP) - Vanguard 1972
10. QUIET PLACES - Vanguard 1973
11. THE BEST OF BUFFY SAINTE-MARIE VOL.2 - Vanguard 1973
12. WHY YOU BEEN GONE SO LONG - Vanguard 1973
13. NATIVE NORTH-AMERICAN CHILD: AN ODYSSEY (Kompilace) - Vanguard 1974
14. BUFFY - MCA 1974
15. CHANGING WOMAN - MCA 1975
16. SWEET AMERICA - ABC 1976
17. SPOTLIGHT ON BUFFY SAINTE-MARIE - PRT 1981
18. COINCIDENCE AND LIKELY STORIES - EMI Canada 1991
19. FALLEN ANGELS (Kompilace) - EMI UK 1992
20. THE BIG ONES GET AWAY (Kompilace) - EMI UK 1992
21. UP WHERE WE BELONG (Kompilace) - EMI Canada 1996
22. BUFFY'S OWN FAVORITE ALBUMS - EMI Canada

Významná kanadská umělkyně (skladatelka, zpěvačka, malířka, spisovatelka a herečka), která proslavila svou vlast po celém světě. Je proslulá svým unikátním stylem zpěvu, obsahujícím tradiční indiánské vokální kolorování, a používáním domorodého nástroje "mouthbow".

Beverly Sainte-Marie, čistokrevná Indiánka z kmene Kríjů, se narodila 20.února 1941 v rezervaci Kríjů Piapot v Qu'Appelle Valley v kanadské provincii Saskatchewan.
Osiřela v prvních měsících svého života. Adoptovali ji manželé Albert C.Sainte-Marie a Winifred Kendrick Sainte-Marie, dvojice Mikmaků z Massachusetts, která přišla o své dítě přibližně v jejím věku. Přezdívku Buffy dostala již jako malá, když dychtivě naslouchala starobylým mikmackým příběhům své matky. Sama se učila hrát na piano od svých čtyř let a hudba se stala jejím osudem.
Studovala na Massachusettské univerzitě, kde v roce 1962 získala doktorát z výtvarného umění. Je také držitelkou akademické hodnosti v oblasti orientální filosofie, která dodnes ovlivňuje a formuje její hudbu, výtvarné umění i její četné společenské aktivity.
Již v době studia, v ranných šedesátých letech, začala skládat hudbu a psát texty a eseje. Jednalo se o protest songy a milostné písně, se kterými mistrně vyplnila mezeru mezi končící beatnickou generací a začínající generací hippies.
Po studiích se přestěhovala do New Yorku, do známé umělecké čtvrtě Greenwich Village, a začala pravidelně vystupovat v hudebních klubech Gaslight Café, The Bitter End a Gerde's Folk City.
Její skladbu "Until It's Time For You To Go" nahráli Elvis Presley, Barbra Streisand a Cher. Píseň "Universal Soldier" se stala hymnou mírového hnutí a monumentální balada "Now That The Buffalo's Gone" se dá pokládat za první indiánský protestsong. I z dalších jejích písní se staly hity v provedení jiných interpretů jako byli například Chet Atkins, Janis Joplin, Roberta Flack, Neil Diamond nebo Tracy Chapman.
V období prezidentování Lyndona Johnsona se Buffy Sainte-Marie rázem vytratila z hlavního proudu amerického rozhlasového vysílání. Dostala se na černou listinu vedle takových upřímných umělců jako byli Eartha Kitt či Taj Mahal a její jméno figurovalo ve spisech Bílého domu mezi těmi, jejichž hudba si "zaslouží být potlačena". Nicméně mezi Indiány i ve světě svobodomyslných lidí její sláva ještě vzrostla. Nadále se objevovala na nesčetných koncertech pod širou oblohou, na akcích AIM a dalších aktivistických benefičních představeních.
Objížděla sama, jen s kytarou, severoamerické vysoké školy, indiánské rezervace i koncertní haly. Zažila nadšené vítání i nepochopení, jak od publika, tak i od nahrávacích společností, které očekávaly Pocahontas ozdobenou třásněmi a místo toho zde byla vzdělaná i zábavná Indiánka v jedné osobě.
Buffy se stala známou i mimo území USA. Pracovala v Evropě, Kanadě, Austrálii, Hong Kongu a Japonsku. Její starost o ochranu domorodého duchovního bohatství a její odpor ke zneužívání indiánských umělců ji vynesly do čela aktivistického hnutí. Zde působila přes čtyřicet let.
Je známo, že se v roce 1967 poprvé provdala. Jejím manželem se stal Dewaine Kamaikalani Bugbee, muž z Havaje smíšené indiánsko-evropské krve.
Byla u zrodu několika nadací na podporu amerických Indiánů. V současnosti působí v Nihewan Foundation ("Nadaci pro vzdělávání původních amerických obyvatel"), kterou sama založila již v roce 1969. Její The Cradleboard Teaching Project slouží dětem a učitelům v osmnácti státech USA. Za svou činnost přijala vyznamenání z rukou anglické královny Alžběty II.
V průběhu let natočila 17 alb a složila hudbu pro tři televizní speciály. V roce 1976 načas zanechala nahrávání desek a coby budoucí matka pouze pokračovala jako badatelka na poli experimentální hudby. Narodil se jí syn Dakota Starblanket Wolfchild, jehož otcem je americký herec Sheldon Peters Wolfchild. Společně s ním působila pět let v indiánském kulturním středisku v New Yorku, kde ukazovali majoritní společnosti, že "Indiáni stále ještě existují". Po této osvětové misi se opět, k nemalé radosti svých posluchačů, vrátila ke skládání hudby.
V roce 1982 získala za skladbu "Up Where We Belong" Oscara (složila ji společně se svým dalším životním partnerem Jackem Nitzchem). Nazpíval ji Joe Cocker s Jennifer Warnes pro film "An Officer And A Gentleman".
Je známá také svojí tvorbou pro děti - často vystupovala jako host v oblíbeném televizním seriálu "Sesame Street" a v roce 1986 pro ně napsala knihu "Nokosis And The Magic Hat".
Když Dakota dospěl, Buffy znovu vstoupila na hudební scénu comebackovým albem COINCIDENCE AND LIKELY STORIES, které jí vydala firma EMI. V roce 1993 pomáhala při zřízení nové kategorie "Hudba původních obyvatel Kanady" v rámci udílení každoročních cen Juno, (kanadská obdoba Grammy). Téhož léta jí bylo uděleno ocenění "Významný kanadský umělec", které ještě podtrhla vystoupením se souborem The National Arts Center Orchestra v Muzeu civilizace (Museum of Civilization) v Ottawě. V následujících dnech novinové titulky popisovaly její koncert jako "skvostný, mocný a dojemný, zasluhující si ovace vstoje ... ".
Ve stejném roce Francie jmenovala Buffy Sainte-Marie "Nejlepší mezinárodní umělkyní roku 1993" a Organizace spojených národů ji vybrala jako nejvhodnější kandidátku k vyhlášení Mezinárodního roku domorodých národů.
V červenci byla hlavní postavou na koncertu domorodých umělců, který se uskutečnil v arktické tundře v Laponsku a který přenášely národní televizní stanice Norska, Švédska, Finska a Německa.
Svůj všestranný talent potvrdila i jako herečka, když ztvárnila roli po boku Pierce Brosnana v americkém televizním filmu "The Broken Chain".
Buffy pokračuje ve šňůře obrovských koncertních turné - hrála pro 210.000 lidí v Dánsku a pro milion ve Washingtonu v rámci oslav 150.výročí založení Smithsonianského institutu. Přesto nikdy nezapomněla na vlastní národ a pořádala pravidelná představení i pro ty nejmenší indiánské rezervace po celé Severní Americe. Její malířské umění a hudba jsou učebními pomůckami, které využívá k neustávající osvětě.
Buffy je průkopnicí digitálního umění a hudby na ranných počítačích MacInthos. Její díla byla mezi prvními, která bylo možno shlédnout v muzeích a galeriích po celé Severní Americe. Zde je jejich stručný výčet: The Glenbow Museum (Calgary), The Emily Carr Gallery (Vancouver), The Mackenzie Gallery (Regina), The Institute for American Indian Art Museum (Santa Fe), The Isaacs Gallery (Toronto), Ramscale Gallery (New York) a The G.O.C.A.I.A. Galery (Tucson).
Její obrazy jsou vytvořeny jen zřídka používanou metodou fotografické grafiky (Ilfordchrome) a dosahují velikosti od půl až takřka ke třem metrům. Jsou působivě zarámovány a vystavovány jak v tradičních galeriích, tak i ve virtuálních sálech.
Sama Buffy přirovnává elektronickou malbu k "malbě se světlem". Na svém PC MacInthos pracuje doma. Převážně používá program Photoshop, kde spojuje barvy a světlo a občas nasnímané skutečné předměty (fotografie, tkaniny, pera a korálky) k vytváření obrovských jasně zbarvených maleb, které charakterizuje jako zrcadlící se a syté, "jako nový autolak".
Její práce ozdobily titulní strany magazínů "Art Focus" a "Talking Stick" a sehrály i významnou roli v časopisech "MS.Magazine", "Yahoo" a "USA Today".
Jak digitální média nabývala na důležitosti a úspěšnosti, Buffy podporovala mnoho dalších umělců, aby využívali počítače jako nástroje pro skutečné umění.
Měla hlavní projev na konferenci "Intractive '96" v Torontu, kde byly v centru mediálního zájmu především vystavované vzorky její umělecké tvorby.
Odehrála koncert s orchestrem Regina Symphony. Ve vstupní hale koncertního sálu byly umístěny její skvělé digitální obrazy, tematicky spojené do cyklu "Cyberskins: Live and Interactive". Umělkyně, známá překračováním mediálních hranic, zde, jako vždy, kladla důraz nato, že Indiáni žijí a prosperují právě v době digitální revoluce.
V únoru 1996 zpěvačka nahrála zatím své poslední album UP WHERE WE BELONG u firmy EMI Canada. Jedná se o vyváženou kolekci nových skladeb s nově natočenými Buffynými nejúspěšnějšími songy. Téhož roku dostala "Cenu za celoživotní působení v hudbě" (Award for Lifetime Musical Achievement) od americké organizace First Americans in the Arts, která rovněž poctila Buffy a její životní dráhu tím, že cenu pojmenovala po ní.
Od roku 1996 omezila počet koncertů asi na 20 za rok, řečnických vystoupení měla asi stejný počet. Svůj čas zaměřila většinou na The Cradleboard Teaching Project, využívaje svých multimediálních dovedností k duši obohacujícímu vzdělávání původních obyvatel Ameriky.
Pod interaktivním multimédiem CD-ROM SCIENCE: "Through Native American Eyes", je Buffy podepsána jako producentka, režisérka i kameramanka.
Dílo Buffy Sainte-Marie je odrazem jejího vlastního života, neobyčejně rozmanitého a jedinečného a jejich mimořádných schopností spojovat zdánlivě neslučitelné: pacifisty s generály, Indiány a počítače, či elektronické umění s domorodými reáliemi.

Vladimír Svoboda 2005

About Me | Contact Me | ©2007 Mládek Zdenek